Cesta z iOS na Android a zpět - den čtvrtý (a poslední) 11:40

Přestože jsem si naplánoval na víkend důkladnější testování, nakonec jsem z htc one vyndal SIMku a vrátil ji zpátky do iPhone. V prostředí androidu jsem se cítil příliš nejistý, každou chvíli zjišťoval, proč přestaly fungovat notifikace a nakonec pro další testování mi stačí wifi.

Začal jsem hledat další zajímavé či alternativní aplikace, ale při instalaci mě dost děsilo, k čemu všemu mají přístup. Sice je tu upozornění, kde to dostanete kompletně vypsané, ale ve chvíli, kdy s tím nesouhlasíte, tak máte jen možnost neinstalovat. U iOS sice nic takového nevidíte a systém se dotazuje až když konkrétní aplikace k něčemu systémovému přístup potřebuje, ale máte tu jistotu sandboxu a víte, že dokud nepovolíte přístup, tak o své kontakty či fotky prostě nepřijdete.

Dá se čekat, že přístup víceméně ke všem funkcí potřebují systémové utility pro změnu lockscreenu atd, ale množství povolených přístupů k telefonním službám, kontaktům atd. od aplikací, které se těchto funkcí ani vzdáleně netýkají mě docela odradil.
Nakonec mě to otrávilo natolik, že jsem ve zkoumáni nepokračoval. Pro vyzkoušení jsem naimportoval všechny kontakty, připojil google účet a dost by mi vadilo, kdyby v tom začala nějaká aplikace dělat nepořádek, nebo je využívat bez mého vědomí. Stačilo mi, když si jedna z nich poslala bez dotazu ověřovací sms, u které jsem vůbec nemohl ovlivnit kam odchází, její obsah a netušil tedy ani cenu.

Takže htc one putoval do šuplíku a inzerát na aukro. Z androidu jsem zas na nějakou dobu vyléčený a návrat na iOS byl docela balzámem.
Rozumím tomu, proč je tento systém pro někoho zajímavý, souhlasím, že mít trpělivost a čas, tak si jej můžu nastavit naprosto k obrazu svému a v průběhu cyklu telefonu si měnit prostředí dle libosti a to tak rychle nezevšední.
Na druhou stranu mi vadí nejednotnost ovládání, fungování a trochu podivný design aplikací, které podle mého dost zaostávají za svými iOS verzemi.
Ostatně nejvíce mě to zaráží na původních Google aplikacích. Téměr všechny fungují a vypadají lépe na iOS než na adroidu. Objevují se tam nové prvky ovládání a i ergonomie mi přijde výrazně povedenější. Například pull-to-refresh mi extrémně chybělo všude, kde už jsem to považoval za běžné (Google+, Twitter, Flipboard).

Ohledně htc one se pokusím ještě sepsat své dojmy samostatně. Nejde vůbec o špatný telefon, konečně se podařilo velmi dobré dílenské zpracování a prostředí má i pár nápadů. Dolů ho táhnou nelogické rozměry a lesklý displej.

Cesta z iOS na Android (a asi zpět) - den třetí 16:57

Včera jsem během dne nainstaloval aplikaci na notifikace a dostal tak na lockscreen základní info o příchozích emailech a dalších událostech. Zajímavé bylo, že většina aplikací, které to umožňují se v Play obchodě snaží zaujmout tím, že mají "iOS like" vizuál.
Začal jsem tedy mít přehled, co se děje a trochu s telefonem komunikovat.

Zároveň dorazil update Google Hangouts, nahrazující aplikaci pro Talk a musím říct, že je to paráda. Konečně alternativa pro iMessages a čekal bych relativně velký potenciál.
Prostředí je příjemné, notifikace tam, kde mají být. Jediné mi vadilo - nepodařilo se mi odhlásit do offline. Neustále jsem byl přihlášený. Jedině, když se aplikace vypnula.

Jedno další velké zklamání jsem ovšem zažil přes poledne. Opět byl dneska pěkný slunečný den a opět jsem musel zajít do stínu a zakrýt si displej, abych mohl někomu zavolat. Jsem si už naprosto jistý - htc one je na sluníčku nepoužitelný. Ne špatně čitelný, ale nepoužitelný. A ač by se mohlo zdát, není to vlastnost všech lcd displejů telefonů. Naprosto na stejném místě v plném létě jsem schopen s iPhone fungovat.
Zatím největší problém, který člověka odkazuje používat mobilní internet do uzavřených míst, kde existuje alternativa ve formě tabletu či desktopu.

Na velikost telefonu jsem si ještě nestačil zvyknout. Stále si pouštím aplikace, které mi přijdou pod dlaň, když se musím natáhnout prsty na druhou stranu displeje. A stále mám problém psát na telefonu, když ho držím v levé ruce. V pravé je to trochu lepší, ale stále je to do protějšího rohu příliš daleko.

Zjistil jsem, že eshopy ještě nezačaly černý htc one prodávat a tak začínám uvažovat, že se ho zbavím co nejdříve. Paradoxně mě k tomu nenutí problémy s aplikacemi nebo nezvyk na systém, ale fyzikou ovlivněné používání - příliš lesklý displej a velikost pro normálního smrtelníka příliš velkou.

Rozhodl jsem se ještě o víkendu vyzkoušet všechny ty šílené aplikace pro kompletní změny prostředí a pak se uvidí.

Cesta z iOS na Android (a asi zpět) - Den druhý 17:01

Den druhý

Přišel den, kdy je třeba telefon využívat v běžném provozu a teprve se ukáže, nakolik je možné takhle rychle přejít a jak moc kostrbatý ten přechod bude.
Ráno zvonil budík v pořádku, což jsem považoval za dobré znamení :). Pro jistotu jsem s sebou vzal i nabíječku. Přeci jen o kapacitě baterie kolují nejrůznější pomluvy a určitě nechci zůstat uprostřed dne bez telefonu.

Před cestou jsem si ještě zkontroloval, jesti by mě nechtěl Google Now upozornit, když mám první schůzku v kalendáři za necelých 60 minut, ale ukázal mi jen, jak je venku...
Tedy vyrazil jsem na metro. Cestou jsem si vzpomněl na iOS Metrobot aplikaci, která informuje o času zbývajícím do příjezdu konkrétního metra. Možná něco takového také existuje, ale budu muset trochu hledat. Nic, co bych výrazně postrádal, jen jsem si zkoušel vzpomenou, kde všude jsem zvyklý mimoděk iPhone použít.

První situace - metro, někomu začne pípat budík v telefonu a osazenstvo vagónu se rozhlíží. Také jsem si jistý, že jsem ten svůj vypnul, ale na druhou stranu vím, že mám v kapse systém, který jsem ani zdaleka neochočil a jakákoliv aplikace může mít něco takového nastavené. Tedy chvilku váhám, ale pak jsem první, kdo po svém mobilu sahá a kontroluje ho. Samozřejmě, že to byl budík někoho jiného :).
Když už mám telefon v ruce, rozhodnu se napsat někomu zprávu přes Whatsapp. Poprvé si uvědomuji, že je naprosto nereálné ovládnout tuto úhlopříčku jednou rukou. Velmi nepříjemné. Takže při psaní zprávy žongluji většinou jednou rukou, ale musím si pomáhat a zvláštní klávesnice moc nepomáhá. Obecně mne dost překvapuje odlišné fungování dotykového displeje oproti iOS zařízením. Odezva je samozřejmě už rychlá, ale místo, kam se musí "mačkat" se trochu liší.
Ale zpráva odeslána.

Druhým zjištěním je, že při pokusu o obsáhnutí ovládání jednou rukou se často dostane dlaň nebo prst na kraj displeje a spustí aplikaci, kterou nechcete. Samozřejmě to chce cvik, ale třeba iPad Mini se stejně úzkými okraji, má na tohle softwarové řešení, které dost úspěšně vyhodnocuje, zda jste se displeje dotkli záměrně, nebo při držení. Jsem si jistý, že tady nic takového neexistuje a i při dalším používání jsem s tímhle měl problém. Hlavním důvodem je onen obrovský displej, který prostě není dělaný pro jednu ruku.

Když jsem dorazil do práce, položil jsem telefon na stůl před sebe a očekával běžný provoz - upozorňování na schůzky, příchozí emaiy, zprávy. Bohužel ani jedno se nekonalo. Zprávy sice chodily, emaily také, ale upozornění bylo realizováno pouze "skrytě" a jediný způsob, jak to poznat bylo jedině blikání drobné zelené diody. Poté člověk musel telefon odemknout a přes notifikační centrum získat info, co se vlastně stalo. U emailu bych to zvládnul, ale na zprávy bych opravdu chtěl být upozorňován. Ale bylo třeba se zavrtat trochu do obsáhlého nastavení a toto změnit. Povedlo se mi to u zpráv, ale Gmail jsem k tomu přesvědčit nedokázal.

Druhý problém už bohužel nemá tak jasné řešení. Displej je extrémně lesklý. Tedy na první pohled nijak výrazněji než ostatní (např. iPhone5), ale ve chvili kdy telefon leží na stole ve světlé místnosti s okny, není téměř možné na něm něco přečíst. A to i když zesílíte jas na maximum. Uznávám, že dnes byl celkem slunečný den, ale znamená to, že ani venku si telefonu moc neužijete, což jsem si brzy ověřil.
Hleadat v adresáři kontakt, kterému chci zavolat se neobešlo bez zakrývání druhou rukou a to už si opravdu dlouho nepamatuji. Že bych měl použít mapy pro orientaci či dokonce navigaci mě celkem straší.

Baterie byla na druhou stranu první den příjemným překvapením. Ve 4 odpoledne, kdy v pozadí běželo vše potřebné a telefon jsem průměrně používal jsem měl ještě 70 procent. Přestože to bylo ještě dost, dal jsem telefon na chvíli do nabíječky, protože jsem nevěděl, jak moc ho budu během večera potřebovat.

Další, co jsem během dne zjistil, bylo překvapení, že jsem nepoužil twitter na mobilu. Přiznávám, že jsem na něj zvyklý a během dne timeline čtu několikrát. Ale pokud se zamyslím, tak důvody, proč jsem si radši otevřel webovou verzi jsou dvě: Twitter aplikace je dost průměrná, zdaleka ne příjemná na ovládání, nemluvě o nějaké synchronizaci přečtení či udržení místa, kde člověk skončil :(. Samozřejmě se podívám po alternativě a věřím, že existuje.
 Zároveň ale není moc příjemné používat telefon, což je větší problém. Opravdu je třeba obou rukou a soustředění.
Nechci takhle brzy generalizovat, ale naprosto by to zapadalo do modelu, kdy iOS uživatelé výrazně více využívají přístup přes mobil k internetovým službám a obsahu. Prostě je to příjemné a přirozené. Na adroidu je to trochu pravou rukou za levým uchem. Ale pokusím si zvyknout, nebo najít výhody i zde.

Večer jsem mobil už moc nevytahoval. Maximálně na pobavení přátel, kteří nevěřili, že bych něco takového mohl mít v kapse. Udělal jsem pár fotek při malém osvětlení a žádné velké překvapení se nekonalo. Ale šumu moc není.

Cesta z iOS na Android (a asi zpět) - Den první 16:48

Den první

Jak jsem již zmínil, jedinou přijatelnou formou android telefonu pro mě bylo htc one. Když jsem se ovšem začal pídit po dostupnosti, ukázalo se, že jich je u nás zoufale málo a vpodstatě všechny eshopy jedou k 14.5. na předobjednávky v neupřesněném horizontu.
Náhodou jsem se ale ve středu 15. nachomýtl ke značkovému htc obchodu, kde mě ujistili, že odpoledne budou mít černou variantu skladem a že se můžu stavit. Takže za mne rozsekli další rozhodování a váhání a já odcházel s vcelku nenápadnou krabičkou.

Vybalení
Jak už od Apple všichni opsali, tak i zabalení produktu je svým způsobem komunikace se zákazníkem a vlastně jde o první dojem. Tedy krabička htc one je relativně velká do šířky (na současná balení), ale vyrobena z hodně hrubého papíru, což působí trochu lacině.
Každopádně uvnitř je telefon, nabíječka a sluchátka. Pár manuálů, záruka atd. Nic ošklivého, ale určitě ji rychle zahodíte. Prostě koupili jste si telefon, proč řešit krabici.
Každopádně telefon samotný po vybalení působí velmi solidně. Je velký, zvlášť pokud přecházíte z něčeho menšího a na takovéto úhlopříčky nejste zvyklí. Na druhou stranu byly okraje displeje eliminovány na minimum, takže vedle iPhone5 nepůsobí vůbec o tolik větší.
Zadní strana je prohnutá (vyboulená) a přední oddělení displeje horizontálně evokuje iPhone5. Stejně tak hrany, které jsou myslím přesně, to co htc od apple přebralo legálně. Logo se vyskytuje drobným prolisem na zadní straně a výrazným stříbrným logem na pozici home buttonu (ale není aktivní).
Dole je pouze usb nabíjecí otvor, nahoře uspávací tlačítko a na pravém boku volič hlasitosti. Na můj vkus jsou tlačítka příliš zapuštěná a velmi špatně se hledají pohmatem, když chcete telefon zesílit nebo probudit.

Spuštění
Telefon dorazí víceméně nabitý a tak stačí pouze vložit SIM kartu. Slot je velikosti microSIM a tak pro použití nanoSIM z iPhone je třeba redukce. Naopak pro použití standardní SIM je třeba jedno cvaknutí (nabízejí rovnou v obchodě), nebo trocha stříhání a pilování.
První wtf moment nastane, když hned na začátku setupu telefonu jste odkázáni na URL adresu, kterou si máte otevřít na stolním počítači a tam provést prvotní nastavení.
Na adrese je unikátním kódem zabezpečený jednoduchý průvodce, který dovolí první nastavení nejrůznějšího chování telefonu (vyzvánění, wallpaper...), předvolit aplikace pro nainstalování a připravit emailové účty. U emailu je to trochu divné, jelikož je nabízen pouze htc, yahoo a exchange účet, případně ostatní. Očekával jsem google, ale ani v náznaku tam nebyl. Pokusil jsem se tedy nastavit účet přes "jiný" a konečně se mohl vrátit k telefonu.
Tam průvodce pokračoval už jen krátce a začly se stahovat všechna nastavení zvolená na stolním počítači.
Až teprve nyní jsem mohl nastavit google účet (pro gmail, kalendář, kontakty, plus, chrome atd.).

Prostředí
Z propagace htc one jsem se těšil na tzv. Blinkfeed, který by měl umožnit umístit všechny pro vás důležité informace na homescreen ve formě dlaždic. Tady byl první náraz. Může zde být umístěn pouze velmi omezený počet předvybraných zahraničních zdrojů, twitter či facebook feed a pak pár aplikací. Z nich však nestojí krom kalendáře ostatní za nic. Jedná se o HTC share, Kid mode a TV (v ČR nepodporovaná).
To je vše. Pokud byste uvažovali o zařazení nějakého rss či jiného zdroje, zapomeňte.
Tedy první zklamání. Přestože jsou jednotlivé feedy asi pečlivě sestavovány, ani zdaleka se neblíží obsahu, který je nějakým způsobem ve vztahu k uživateli. A je jich velmi omezené množství v generických kategoriích typu "Design" či "Internet".

Lockscreen
Problém defaultního lockscreenu je v tom, že si sice můžete v nastavení vybrat z několika typů jako je Music, Productivity, nebo ho nechat úplně prázdný. Productivity se mi zdál naprosto ideální - s přehledem emailů, kalendáře, úkolů... Ale bohužel toto se týká pouze defaultních (čti nepoužitelných) aplikací. Pokud chcete používat Gmail, Whatsapp - prostě alternativy, neuvidíte na lockscreenu nic z toho.
Asi se předpokládá, že jej opět nahradíte něčím staženým.


U spodního panelu aplikací jsem se obával téhož a dlouho se mi nedařilo aplikace vyměnit. Až teprve náhodným zjištěním, že i tyto aplikace mohu vyměnit, ale nikoliv v prostředí, ve kterém rovnám ostatní ikony, ale jen v případě, že jsem přepnutý do jednoho konkrétního zobrazení aplikací.


Aplikace
Když jsem o přechodu z iOS uvažoval, samozřejmě jsem si ověřil, že základní aplikace "denní potřeby" jsou na androidu přítomné, případně mají alternativu. Naštěstí to už není co bývalo a opravdu všechny velké značky typu Evernote, Fliboard a podobní jsou i zde. Doinstaloval jsem tedy vše, na co jsem si v tu chvíli vzpomněl a začal je nastavovat.
Dneska už si dost aplikací ukládá nastavení vázaná na uživatele, nikoliv zařízení, takže mít během chvilky "svůj" evernote, pocket, flipboard či instagram nebylo nic složitého. To je velmi příjemné.

Překvapila mě ovšem různá úroveň aplikací. Jedna věc je zvyk a druhá pocit a ovládání. Mám čistě subjektivní podezření, že na android verzích pracovali výrazně horší designéři. Anebo to vyplývá z obecného problému roztříštěnosti systémů a množství různých rozlišení. Každopádně část aplikací působí občas amatérským dojmem, přestože jde o renomované značky (alespoň na iOS). Zvyknout se určitě dá, ale je to za cenu ergonomie.

Displej
Teprve při používání máte možnost posoudit kvality displeje. Mělo by jít o panel s fullHD rozlišením (1080p). Je obrovský. O tom není pochyb. 4.7 palce jsou znát. Rozlišení je velmi jemné a na video ve správném rozlišení je opravdu radost se podívat. Na druhou stranu jsem žádný velký rozdíl v densitě oproti iPhone nepozoroval. Dokonce mi přišel trošku méně kontrastní a jasný. Ale to bude způsobeno podivným automatickým voličem jasu. Na tuto funkci jsme si už standardně zvykli, ale u htc one jsem registroval spíš přílišné tlumení - musel jsem se navečer z automatiky přepnout na ruční volbu jasu.

Reproduktory
Samozřejme u tohto mobilu není možné pominout reproduktory. Jejich umístění na přední straně bylo (z mé strany nepochopitelným) hlavním sdělením v u nás vysílaných reklam. Tedy, hrají dobře. Pravděpodobně nejlépe ze všech mobilů. Ale upřímně - kdy, krom občasného videa, se tohle dá použít? Pokud budu chtít ozvučovat nějaký prostor, tak si na to nevezmu mobil a tak tahle funkce zbývá tak maximálně pro divné týpky, co jsou ochotní se procházet parkem a místo boomboxu mít u pasu mobil a chrčet z jeho reproduktorů nějaký popíkovou blinkačku. Vím, že existují :).

Navigace prostředím

Pohyb v telefonu je asi čistě androidovský a tudíž pro mne nový. Největší problém jsem měl s návraty "zpět". Existuje zde na to samostatné tlačítko. Za chvíli se na něj zvyknout dá, ale chování je pro mě dost nepochopitelné. Příklad:
Na Blinkfeedu / Homescreen mne zaujme nějaký tweet, který obsahuje link na článek. Kliknu v Blinkfeedu na něj, dostanu se do detailu tweetu v aplikaci Twitter. Tam si kliknu na odkaz a odcházím do chrome si článek zobrazit.
Zatím vše v pořádku.
Po dočtení se dostanu tlačítkem zpět do předchozí aplikace (Twitteru - v pořádku) a dalším zpět ještě o úroveň dál, tedy na homescreen. To je všechno očekávatelné. Ale problém nastane, pokud cestu opustíte v jejím průběhu. Tedy například dočtu článek, vrátím se do Twitteru a z něj vyskočím tlačítkem Home.
Následně pokud Twitter otevřu, je ve stavu detailu tweetu a na timeline mám jedinou možnost se vrátit - tlačítkem zpět. To ovšem stále vede zpět na homescreen. Tedy úplně někam jinam, než jsem chtěl. Je tedy třeba znovu Twitter otevřít a znovu Zpět použít. Nyní už funguje v kontextu aplikace a tedy vede na timeline. Matoucí a otravné.

Google Play
Obdoba AppStore je Google Play. Žádné velké rozdíly jsem nezaznamenal. Aplikace rozdělené podle nejrůznějších parametrů s možností je nainstalovat. Paradoxně byl Google Play jediným místem, kde se i čtyřjádrový procesor htc one zadrhával a docházelo k občas viditelným trháním (hlavně při načítání detailu, či návratu na výpisy).
Co mne hodně překvapilo byl fakt, že zde stále nefunguje návrat na původní místo. Tj. listuji například seznamem nejlepších placených aplikací, dojdu k číslu 82, kliknu pro detail, pak zpět a dostávám se na začátek seznamu. Na iOS se tohle také dělo, ale už je to hrozně dávno. A měl jsem pocit, že Google nedávno představoval větší inovaci pro svůj Play. Tohle tam zatím velmi drhne.

Google aplikace
Google aplikace na androidu jsou trochu jiné. Různým způsobem. Překvapením bylo například u GooglePlus nutnost refreshovat pomocí nevhodně umístěného tlačítka (uprostřed nahoře). Na iOS je to standardně pull-to-refresh a je to určitě lepší.
Na druhou stranu mapy zde mají výrazně více možností.
Co se týká Google Now, tak tam jsem se těšil asi nejvíc. Převedl jsem si před přesunem kalendář i kontakty na Google účty a čekal, že budu mít možnost vidět Now v plné funkčnosti, bez toho, abych ho musel spouštět. Zatím jsem docílil pouze počasí na widgetu. Tedy naprosto žádný rozdíl a není možné říct, že by nebylo co ukazovat, či bych zabraňoval přístupu k pozičním službám. Uvidím, jak se to bude vyvíjet v čase, ale zatím zklamání.
Gmail je na použití příjemný, ale opět subjektivně mi přijde iOS verze použitelnější. Ale tam mám svůj Mailbox, takže nemůžu naplno srovnávat.

První den jsem opravdu stihnul jen základní seznámení a nastavení. Je možné, že se v mnohém výše napsaném mýlím a téměř jsem si jistý, že většinu toho mohu odstranit doinstalováním nějaké systémové utility. Jen mi vadí, že jsem k tomu nucen a výchozí forma systému je dost nedotažená a vyžaduje hledání a studování, jak to opravit. Na iOS si základní funkce doinstalací vylepšujete, zde je teprve nacházíte.

Nakonec se mi povedlo nastavit budík a zítra budu pokračovat v prozkoumávání htc one v běžném provozu.

Cesta z iOS na Android (a asi zpět) 11:01

Pokud byste se před půl rokem zeptali na velmi nepravděpodobnou věc, kterou bych mohl udělat ohledně svých technologických návyků, tak by to bylo dost možná pořízení telefonu s Androidem. Ale časy a lidi se mění.
Když bych se zamyslel, proč jsem v té době určitě android nechtěl, tak těch důvodů není moc:

1. Sdílení skrz všechny iOS zařízení - tohle máloco nahradí. iCloud, který se stará o bezproblémový přenos mezi všemi iPady, Macbooky, iPhonem nejen co se týče kontaktů a kalendáře, ale i streamu fotek, bookmarků a nastavení aplikací. Vím, že Google tohle na jedenom účtu také podporuje, ale integrace není rozhodně ideální a přeci jen u mě převažují iOS zařízení.

2. Systém obecně mi nepřišel nijak zajímavý. To, že si na každou maličkost něco doinstalovat a systém je zanesený množstvím defaultních aplikací, které je třeba nahrazovat, protože za nic nestojí je po zkušenostech na iOS trochu odpuzující.

3. Ošklivé telefony. Musím říct, že až do nedávna jsem považoval téměř všechny android telefony za ošklivé plastové věci, které bych rozhodně nechtěl mít u sebe. Zároveň rychlý úprk k extrémním úhlopříčkám na této platformě není nic normálního. Téměř všechny "top" modely se "pyšní" alespoň 4" a to už je opravdu pádlo.

4. Propagace. Moc nechápu přístup, kdy je cílem inzerovaných androidů pouze zesměšnit iOS, potažmo Apple. Uznávám, že jde hlavně o iniciativu samsungu, ale o to víc je viditelná. Pokud mají stále kde brát a vědí, že z iOS jim žádní uživatelé nepřibudou, tak je to v pořádku. Ale pokud se snaží nabídnout svou platformu i těmto lidem, tak to dělají opravdu špatně.

Ale jak šel čas a od poslední inovace v prostředí iOS utíkaly měsíce a neobjevovalo se nic, krom hodně ujetých spekulací, tak jsem začal pokukovat po novinkách i v druhém táboře. Zároveň se průměrný výrobce htc odhodlal udělat kvalitní telefon a to i za cenu nákupu pár licencí právě od Apple a ohlásil htc one.

Tolik ke krátkému vysvětlení na úvod. Každopádně jsem se rozhodl dát androidu šanci a vyzkoušet ho právě na htc one. Nejprve jsem zjistil, že to s dostupností nebude tak slavné a první dodávky se v ČR objevovaly velmi nárazově a v minimálních množstvích. Pak jsem narazil vcelku náhodou na první dodávku černých htc one do pražského htc brand shopu a tak jsem moc neváhal. V následujících dnech se pokusím popsat, jak se mi s androidem bude sžívat.
Samozřejmě to bude ovlivněno tím, že jsem si z iOS přinesl mnoho návyků a svou sympatii k mnoha jejich řešením. Na druhou stranu jsem už absolvoval cestu z PC na Mac a tam to bylo podobné - většina věcí se nedělala a nefungovala stejně. Přesto jsem měl trpělivost zkoušet a zkouma a nyní jsem mac-only.
Takže to určitě nebude nezaujatý pohled, ale na druhou stranu určitě může zajímat někoho, kdo o podobné cestě (iPhone5 na htc one) uvažuje.

Nike We Run Prague - týden před startem 14:42

Za týden startuje druhý ročník Nike We Run Prague - sepsal jsem pár faktů a dojmů.

Lesk a bída českých online magazínů 21:27

Apple udělal svými tablety v možnostech čtení magazínů celkem dost změn. Přestože se čekalo, že zásah a rozšíření bude větší a hlavně rychlejší, lze říct, že všechny významné (světové) magazíny se nějakým způsobem iPadu přizpůsobily. Nejčastější formou je publikování skrz applovský Newsstand s použitím Adobe Digital Suite. Zbytek těch, kteří se pro tento model prodeje nerozhodli, je možné najít buď v Zinio či podobných pokusech o vlastní řešení newsstandu a nebo v samostatných aplikacích.
Výhody jako jsou interaktivita, speciální sazba pro šířku a výšku, pohyblivá délka stránky a další jsou využívány nepříliš často. Mnoha subjektům stačí překlápět tisková PDF do listovatelné podoby pro tablet. Zda je to dostatečné i pro jejich čtenáře si musí vyhodnotit sami.
Šlo by zde přidat mnoho statistik, jak poskočil počet předplatitelů se zavedením newsstandu, kolik Condé Nast prodává elektronických předplatných vůči těm papírovým, ale to není teď účelem.

Kdo to zaplatí
Samozřejmě, že stejně jako v mnoha dalších oblastech je český trh svým způsobem deformovaný.
Prvním faktem je, že zde nejsou lidé zvyklí platit za obsah. To může znít jako klišé, ale pokud vezmeme v úvahu procento lidí, kteří by byli ochotni za elektronický magazín platit, protneme ji se skupinou, která vlastní zařízení, na kterém lze takový časopis číst a ještě přidáme tématické zaměření toho kterého časopisu, musí nám vyjít, že málokdo může očekávat, že bude elektronická verze magazínu zisková, nebo alespoň neztrátová.
Tedy je vidět, že pro iPad vznikají téměř výhradně mutace papírových časopisů. A zde je první náraz - český vydavatel předpokládá, že pokud má předplatitele papírového, je třeba mu prodat elektronickou verzi. Vysvětlení jsou velmi zábavná, ale většinou se ohánějí náklady na výrobu elektronické verze. Tedy časopis, který byste měli předplacen, dostávali do schránky a zároveň si mohli stáhnout jeho elektronickou verzi na našem trhu nenajdete. Když už ano, zjistíte, že si musíte za tuto "funkci" připlatit.

Technická kvalita
Dalším naším specifikem je technické řešení. Tedy způsob, jak se u nás časopisy publikují. Systémů tu vzniklo mnoho a dá se říci, že jeden horší než druhý. Tedy postupně:

NewsStand / Adobe
Touto formou se vydala pouze Mladá Fronta se svými "lifestylovými" plátky a časopisem Computer. Krom neustálého naříkání na nezvládnuté prostředí a schvalovací proce je znát, že ani v tomto směru nemá celé vydavatelství jasno, kam chce směřovat. Asi nejdále je forma časopisu pro počítačové začátečníky Computer. Ale právě tam je dobře vidět, jak malinký tým bojuje se zvládnutím prostředí a výsledek nelze ani vzdáleně srovnávat s ničím, co vychází v zahraničí. Přesto se neustále snaží a dají se v českém rybníčku přirovnat k vlajkovým neckám odvětví.

Publero, Floowie
Dva místní pokusy o jakousi virtuální trafiku. Jejich boj o vydavatelství a tituly probíhal a stále probíhá. Tomu odpovídá i nabídka časopisů - neznámé, či nečtené magazíny, letáky a podobná verbež. To se začíná měnit velmi pozvolna neznalostí a lákadlem nulových nákladů nejrůznějších nakladatelů. Zároveň nezvládnutá schopnost správy rovnou z tabletu či problémy s platbami drží tato řešení velmi nízko v uživatelské přívětivosti.
Technická úroveň obecně je u těchto aplikací velmi pochybná. I na nejnovějších modelech iPadu jsou neuvěřitelné prodlevy při otáčení stránek a jejich vykreslování. Publero se sice nedávno pokusilo svou aplikaci aktualizovat, ale stále jde spíše o zkoušku trpělivosti, než plynulé prostředí.  Navigace a ovládání jsou jak z jiné planety, kdy se náhodný uživatel ztrácí a pouze pravidelný uživatel má možnost zapamatováním postupů z aplikace dostat své zakoupené časopisy.

Wooky
Wooky sice provozuje svůj pokus o něco podobného, ale v podstatě jde o variantu na čtečku jejich "elektronických knih" a tedy produkt, který se drží kvalitou v záporných číslech a lze ho brát pouze jako ukázku toho nejhoršího, co se dá vytvořit, a pomáhá i průměrným řešením zazářit.

Zinio
Pár českých časopisů zamířilo i do distribuční aplikace Zinio. Jde o pouhý prohlížeč statických pdf stránek, ale alespoň technický zvládnutí. Takových časopisů je ale velmi, velmi omezený počet a jejich čitatelů taktéž.

Konkrétní tituly

Technické možnosti, ve kterém většina českých časopisů vychází je tedy vyčerpána. Teď něco ke konkrétním titulům. Vybral jsem tři z různých oblastí, kde se dá očekávat různá cílová skupina a přístup k předplatitelům.

SuperApple
Tento hodně zvláštní apple server se rozhodl navzdory veškerému vývoji před cca rokem vydávat drahý tištěný časopis na lesklém papíru. V té době, kdy se všichni uživatelé ptali, proč nebylo vybráno právě elektronické publikování, odpovídali tvůrci velmi zvláštně formou klišé o kvalitě a trvanlivosti tištěného média, kvalitě obsahu, která si zaslouží papír atd. Tak nějak bylo od počátku projektu znát, že největší problém jsou peníze a to se odrazilo i na kvalitě obsahu. Ovšem hned jak začali obchodníci Publera a Floowie obrážet redakce, změnil se vítr a najednou bylo publikování v elektronické formě skvělý nápad. Samozřejmě, když to teď nic nestojí.
Časopis jako takový je tedy dosažitelný přes Publero aplikaci a je možné jej tam nakupovat. Dokonce existuje forma předplatného, kdy si můžete připlatit za to, že máte toto pdf dosažitelné i skrz Publero. Bohužel přesně v kombinaci s prostředím je čtení touto formou spíše trestem a velmi naředěný a opožděný obsah tomu velmi nahrává.
Tedy zde je elektronická forma pouze doplněním časopisu a daří se jí dost míjet se svými čtenáři. Stačí si zkusit najít nápovědu, jak publero verzi magazínu získat, na webu a hned je jasněji, zda o to redakce stojí.

Běhej.com
Dvouměsíčník pro běžce Běhej se rozhodl také pro formu Publera. Zde je to ale ospravedlnitelné obsahem, který není primárně určen pro technicky zdatné čitatele a malým nákladem. Obsah je čistě překlápen do formy PDF, zobrazované Publerem.
Magazín je možné si právě přes Publero předplatit a číst pouze elektronicky. Žádné výhody pro stávající předplatitele tištěné verze neexistují. Právě naopak. V poslední době se začínají objevovat na stránkách zprávy typu - elektronická verze je již k dispozici ke koupení, předplatitelé mohou časopis čekat asi za  čtrnáct dnů. A to je velmi nefér jednání, které je potřeba přičíst opět masáži obchodníků Publera a neuvažování redakce.

Forbes
Česká mutace amerického časopisu Forbes nějakou dobu elektronickou verzi ignorovala a soustředila se na rozjezd tištěné verze, což se podařilo. Následně ohlásila, že bude vycházet i elektronicky a všichni byli napjatí.
A samozřejmě nebylo nic jednoduššího, než uvěřit Publeru a Floowie v argumentech o českém trhu a zastoupení titulů. Tedy v obou těchto systémech je možné Forbes koupit a číst. Opět se všemi techickými nedokonalostmi a bez jakékoliv výhody pro tištěné předplatitele.
Velmi mě zaráží, že takový časopis, který se určitě z nějaké části zopovídá své americké matce, mohl přistoupit na takto technicky problematické formáty, jen aby se blýskl v českém elektronickém světě. Počítám, že pokud by někdo v globálním vedení tušil, jakou ostudu česká mutace dělá účinkováním v parodii jako je Floowie, asi by nebyl nadšený.

Proč tak pesimisticky?
Jak vidno, je český trh s elektronickými magazíny na začátku, pomalu sbírá své čtenáře a opět pár ryze českých nebo slovenských řešení ve vidině svého monopolu odrazuje uživatele od výraznějšího používání. Vždyť stačí jediná zkušenost s wooky, publerem či floowie a každý musí dojít k závěru, že číst časopisy na tabletu může jenom šílenec se silnými nervy a hromadou času a nadšení.
Stejně tak je to kontraproduktivní pro samotné časopisy. Pokud zvolí formu, která je ke svým uživatelům nepřátelská, nutí je k registracím či platbám zaokrohleným na stokoruny, je jasné, že své "elektronické čtenáře" nenajdou a pouze si odškrtnou, že digitálně publikovat zkusili, ale vyhazovat za to další peníze nebudou. A budou mít pravdu.
A samozřejmě, jak už jsem zmínil na začátku, je tu český čtenář. Ten, který má ten svůj levný android, kde si v životě nekoupil jedinou aplikaci a proč by tedy měl kupovat časopis, když si ho může v pdf stáhnout z uložto. A těch je opět hodně. A je třeba je odečíst od té malé skupiny, která zbyla, když jsme se snažili najít ty, kteří by měli vůbec důvod elektronické časopisy číst.

A tak to skončí stejně jako s elektronickými knihami. Mnoho polovičatých řešení, která budou obtěžovat své uživatele tak, až se jim vyhnou. A teprve někdo, kdo jim dá formu pro ně příjemnou a jednoduchou má šanci žádat jejich peníze. Bylo to tak u hudby, je to tak u knih (ve světě) a nebude tomu jinak ani u časopisů.