Zobrazují se příspěvky se štítkemnike. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnike. Zobrazit všechny příspěvky
2012/08/26
Nike We Run Prague - týden před startem 14:42
Za týden startuje druhý ročník Nike We Run Prague - sepsal jsem pár faktů a dojmů.
Labels:
2012,
nike,
nike run prague,
We Run Prague
2011/09/04
Nike Run Prague 2011 - dojmy 15:54
Nejdřív se musím přiznat, že jedním z elementů, které mě k běhání dostaly, byla i značka Nike se svým Nike+ programem. A tak, když jsem začal vídat reklamy na podzimní Nike Run Prague, zamýšlel jsem se, zda bych na to tou dobou už mohl mít.
Nakonec jsem si to stanovil jako tréninkový cíl a hned bylo o důvod víc běhat a snažit se. 10 km se z počátku zdálo velmi daleko a jako pro neběžce byly úvahy o nějakém závodě trochu mimo realitu. Ale postupně jsem něco málo uběhl, výrazně více toho o běhání přečetl a 10km běh na jeden zátah také zvládl. Takže bylo rozhodnuto a já se koncem července na Nike Run Prague přihlásil.
V přeplněném zářiovém běžeckém programu to byl přesně ten typ "závodu", který jsem potřeboval - pro začátečníky, bez nějakého výrazného důrazu na výsledky. Takže tu byla šance, že nedoběhnu poslední a centrum Prahy slibovalo velký zážitek.
Týden před
Týden před startem se začala vyzvedávat startovní trička, na které si každý závodník mohl v pár znacích nechat napsat motto. To mi přišlo jako velmi dobrý nápad a zabavné to bylo ve dvou fázích - před startem ve Žlutých Lázních, když se tam všichni pohybovali už ve startovních tričkách a "četli" se navzájem a následně ještě při prohlížení kvanta oficiálních fotek.
Druhým oficiálním předmětem byl měřící čip, který bylo záhodno zašněrovat do tkaniček.
Den startu
Startovalo se v sobotu 3.9. ve 14 hodin ze silnice před Žlutými Lázněmi. Tam od rána probíhal jakýsi zábavný program.
Vydal jsem se po dvanácté tímto směrem a bylo vemi zábavné sledovat, jak lidí ať už přímo se startovními tričky na sobě, nebo jen s Nike taškou přibývalo až do přeplněných tramvají. Ty dovážely tisíce běžců postupně ke startovní rovince. Dokonce v době, kdy jsme už stáli na startu stále přijížděly tramvaje plné běžců.
V lázních samotných bylo pak veškeré potřebné zázemí a relativně dostatečná plocha pro rozptýlení všech těch tisíců běžců a doprovodu. Šatny a úschovna fungovaly spolehlivě a nakonec i o záchody nebyla nouze (pokud se člověk podíval na plánek správně a nevrhnul se do první fronty, kterou našel...).
Na pódiu se asi pokoušeli o nějaký program, či instrukce k běhu, ale bylo hodně málo míst, kde bylo řeč slyšet a ještě méně těch, kde jí bylo rozumnět. Na druhou stranu tuc-tuc songy se přeslechnout nedaly.
Start
Před druhou hodinou se oněch cca 5500 běžců, kteří se na start dostavili z 6600 registrovaných, přesunulo na silnici před Žluté lázně a vyčkávalo. V tu chvíli asi už všem došlo, že dnešní počasí není úplně ideální a sluníčko opravdu hodně pere. Přesto vládla spíše dobrá nálada a mírně napětí před startem.
Rozhodně jsem něměl ambice překážet rychlým běžcům a tak jsem se vmísil někam do druhé poloviny startovního pole, kolem 250 metrů od startu samotného.
To, že bylo odstartováno jsme se dozvěděli až podle pomalu se pohybujícího davu. První cca kilometr to bylo opravdu velmi pomalé vyklusávání a vyčkávání až se dav trochu rozptýlí. Na druhou stranu to bylo velmi dobré, protože člověk ani neměl možnost přepálit start a vyčerpat se na začátku.
První polovina
Jak se postupně dav rozptyloval, bylo možné nalézt vlastní tempo a cesta po nábřeží ubíhala docela příjemně. Při první příležitosti jsme byli přesměrováni na náplavku a tak jsme měli krásný výhled na Vltavu, Pražský hrad a hlavně dlouhý dav bílých triček před námi.
Z předchozí prohlídky trati na mapách jsem věděl, že před Karlovým mostem to bude kolem tří kilometrů a tam mě může čekat krize (ze zkušenosti). Naštěstí přesně tam jsme se konečně dostali trochu do stínu a zároveň do centra města. Takže nepřipadalo v úvahu nějak zvolňovat.
Proběhnout si Staroměstské náměstí a Celetnou je opravdu zajímavý zážitek. Tady už ale první začali přecházet do chůze a bylo v úzkém koridoru dost náročné se jim vyhýbat. Hlavně proto, že je nenapadlo odběhnout ke straně, ale klidně se zastavili uprostřed.
Na takovém závodě jsem byl poprvé a tak jsem byl docela zvědavý, zda povzbuzující dav kolem opravdu dokáže z člověk dostat to nejlepší. Bohužel toto se netýkalo aktuálního publika. Turisté z velké části znudění, že jim někdo brání v cestě za orlojem a češi tak maximálně pozorující. Až na úplné výjimky pozbuzoval pouze najatý personál a to ve velmi kolísavé formě. Výjimkou byly dvě slečny ve Vodičkově ulici, které to myslely vážně.
Občerstvení
Občerstvení - "nápoje a ovoce", jak sliboval pořadatel se mělo vyskytovat na pátém kilometru. Nakonec asi o půl kilometru dále bylo po straně několik stolků. Bohužel jsem se nevešel do prvního bloku závodníků, který přibíhal k nalitým kelímkům. Když jsem se k této "občerstvovací stanici" dostal já, byl tam pouze dav závodníků, strkající se o kelímky. Principem totiž bylo vystát si frontu na kelímek a následně pokračovat k cca čtyřem lidem, kteří do nic z hadic točili vodu. Hadice měly minimální tlak, takže se tu opravu tvořily davy naštvaných, zchvácených lidí.
Přestože jsem neběžel na čas, tak jsem to po pěti minutách tlačenice vzdal a běžel bez vody dál. Příjemné to nebylo, ale věděl jsem, že jsem 10km bez pití už bez problémů uběhl a snad to dám i dnes. Samozřejmě jsem pořadatelům spílal celou cestu do cíle, protože horko bylo opravdu pekelné.
Druhá polovina
Nepříjemným faux paus s vodou se dá závod rozdělit na polovinu. Z Příkopů se běžilo přes Václavské náměstí, Vodičkovou a Lazarskou zpět na nábřeží, kde se trať napojila zpět na původní, jen v protisměru.
Tady už začalo jít do tuhého a tempo zpomalovat. Vrátili jsme se totiž zpět na sluníčko a kostky.
Kolem tratě se začali objevovat první "padlí". V tomto vedru nebylo moc čemu se divit. Bohužel záchranáři nebyli téměr vidět a často se stávalo, že běžce "zahraňovali" náhodní diváci.
Tady už jsem párkrát přešel do chůze, protože mi bylo jasné, že naplno se tento závod v těchto podmínkách opravdu zaběhnout nedá (v mé kondici). Také hrozně sváděli ostatní okolo, kteří do chůze přecházeli. Myslím, že kdyby všichni běželi, nedovolím si polevit ani já.
Cíl
Za chvíli (která trvala věčnost :) se přiblížil poslední kilometr a pak cíl. Tam čekalo další nemilé překvapení - žádná voda. Původně bylo kus od cíle nainstalováno pár "korýtek" s vodou, ale ta buď netekla, nebo u nich byla obrovská fronta.
Druhou možností byl stan záchranářů u šaten, kde překvapeně rozdávali vodu všem závodníkům. Ale znamenalo to vystát si opět dlouhou frontu na přímém sluníčku.
Další možností pak byly místní restaurace a výčepy, což ovšem nepovažuji za úplně ideální formu organizátorem slibované vody v cíli.
Dojmy
Vzhledem k tomu, že to byl můj první takovýto závod a šel jsem si ho spíš užít, než závodit, tak bych svoje tempo odhadl tak na 70%. Znamenalo to, že se mi nepovedlo se dostat pod hodinu, ale vzhledem k podmínkám, mi to ani nevadí.
Důlěžité je pro mě, že jsem to dal, že to bylo z velké části příjemné vyvrcholení mých běžeckých příprav a že jsem si to užil.
Problémy s vodou jsou nepříjemné a nakonec mě mrzí, že tahle nálepka ulpí na závodě mnohem víc, než to, že všechno ostatní fungovalo spolehlivě. Na druhou stranu si pořadatel závod už od počátku stavěl jako amatérský a pro začínající a tak mohl očekávat, že ne každý takový ví, jak v 30°C bez vody po 8 kilometrech bude jeho tělo reagovat.
Nakonec, s mírným odstupem hodnotím Nike Run Prague 2011 jako běh, na kterém jsem rád, že jsem byl a pokud se bude za rok opakovat, nebudu chybět.
PS: ještě jedno neveselé video:
Nakonec jsem si to stanovil jako tréninkový cíl a hned bylo o důvod víc běhat a snažit se. 10 km se z počátku zdálo velmi daleko a jako pro neběžce byly úvahy o nějakém závodě trochu mimo realitu. Ale postupně jsem něco málo uběhl, výrazně více toho o běhání přečetl a 10km běh na jeden zátah také zvládl. Takže bylo rozhodnuto a já se koncem července na Nike Run Prague přihlásil.
V přeplněném zářiovém běžeckém programu to byl přesně ten typ "závodu", který jsem potřeboval - pro začátečníky, bez nějakého výrazného důrazu na výsledky. Takže tu byla šance, že nedoběhnu poslední a centrum Prahy slibovalo velký zážitek.
Týden před
Týden před startem se začala vyzvedávat startovní trička, na které si každý závodník mohl v pár znacích nechat napsat motto. To mi přišlo jako velmi dobrý nápad a zabavné to bylo ve dvou fázích - před startem ve Žlutých Lázních, když se tam všichni pohybovali už ve startovních tričkách a "četli" se navzájem a následně ještě při prohlížení kvanta oficiálních fotek.
Druhým oficiálním předmětem byl měřící čip, který bylo záhodno zašněrovat do tkaniček.
Startovalo se v sobotu 3.9. ve 14 hodin ze silnice před Žlutými Lázněmi. Tam od rána probíhal jakýsi zábavný program.
Vydal jsem se po dvanácté tímto směrem a bylo vemi zábavné sledovat, jak lidí ať už přímo se startovními tričky na sobě, nebo jen s Nike taškou přibývalo až do přeplněných tramvají. Ty dovážely tisíce běžců postupně ke startovní rovince. Dokonce v době, kdy jsme už stáli na startu stále přijížděly tramvaje plné běžců.
V lázních samotných bylo pak veškeré potřebné zázemí a relativně dostatečná plocha pro rozptýlení všech těch tisíců běžců a doprovodu. Šatny a úschovna fungovaly spolehlivě a nakonec i o záchody nebyla nouze (pokud se člověk podíval na plánek správně a nevrhnul se do první fronty, kterou našel...).
Na pódiu se asi pokoušeli o nějaký program, či instrukce k běhu, ale bylo hodně málo míst, kde bylo řeč slyšet a ještě méně těch, kde jí bylo rozumnět. Na druhou stranu tuc-tuc songy se přeslechnout nedaly.
Start
Před druhou hodinou se oněch cca 5500 běžců, kteří se na start dostavili z 6600 registrovaných, přesunulo na silnici před Žluté lázně a vyčkávalo. V tu chvíli asi už všem došlo, že dnešní počasí není úplně ideální a sluníčko opravdu hodně pere. Přesto vládla spíše dobrá nálada a mírně napětí před startem.
Rozhodně jsem něměl ambice překážet rychlým běžcům a tak jsem se vmísil někam do druhé poloviny startovního pole, kolem 250 metrů od startu samotného.
To, že bylo odstartováno jsme se dozvěděli až podle pomalu se pohybujícího davu. První cca kilometr to bylo opravdu velmi pomalé vyklusávání a vyčkávání až se dav trochu rozptýlí. Na druhou stranu to bylo velmi dobré, protože člověk ani neměl možnost přepálit start a vyčerpat se na začátku.
První polovina
Jak se postupně dav rozptyloval, bylo možné nalézt vlastní tempo a cesta po nábřeží ubíhala docela příjemně. Při první příležitosti jsme byli přesměrováni na náplavku a tak jsme měli krásný výhled na Vltavu, Pražský hrad a hlavně dlouhý dav bílých triček před námi.
Z předchozí prohlídky trati na mapách jsem věděl, že před Karlovým mostem to bude kolem tří kilometrů a tam mě může čekat krize (ze zkušenosti). Naštěstí přesně tam jsme se konečně dostali trochu do stínu a zároveň do centra města. Takže nepřipadalo v úvahu nějak zvolňovat.
Proběhnout si Staroměstské náměstí a Celetnou je opravdu zajímavý zážitek. Tady už ale první začali přecházet do chůze a bylo v úzkém koridoru dost náročné se jim vyhýbat. Hlavně proto, že je nenapadlo odběhnout ke straně, ale klidně se zastavili uprostřed.
Na takovém závodě jsem byl poprvé a tak jsem byl docela zvědavý, zda povzbuzující dav kolem opravdu dokáže z člověk dostat to nejlepší. Bohužel toto se netýkalo aktuálního publika. Turisté z velké části znudění, že jim někdo brání v cestě za orlojem a češi tak maximálně pozorující. Až na úplné výjimky pozbuzoval pouze najatý personál a to ve velmi kolísavé formě. Výjimkou byly dvě slečny ve Vodičkově ulici, které to myslely vážně.
Občerstvení
Občerstvení - "nápoje a ovoce", jak sliboval pořadatel se mělo vyskytovat na pátém kilometru. Nakonec asi o půl kilometru dále bylo po straně několik stolků. Bohužel jsem se nevešel do prvního bloku závodníků, který přibíhal k nalitým kelímkům. Když jsem se k této "občerstvovací stanici" dostal já, byl tam pouze dav závodníků, strkající se o kelímky. Principem totiž bylo vystát si frontu na kelímek a následně pokračovat k cca čtyřem lidem, kteří do nic z hadic točili vodu. Hadice měly minimální tlak, takže se tu opravu tvořily davy naštvaných, zchvácených lidí.
Přestože jsem neběžel na čas, tak jsem to po pěti minutách tlačenice vzdal a běžel bez vody dál. Příjemné to nebylo, ale věděl jsem, že jsem 10km bez pití už bez problémů uběhl a snad to dám i dnes. Samozřejmě jsem pořadatelům spílal celou cestu do cíle, protože horko bylo opravdu pekelné.
Druhá polovina
Nepříjemným faux paus s vodou se dá závod rozdělit na polovinu. Z Příkopů se běžilo přes Václavské náměstí, Vodičkovou a Lazarskou zpět na nábřeží, kde se trať napojila zpět na původní, jen v protisměru.
Tady už začalo jít do tuhého a tempo zpomalovat. Vrátili jsme se totiž zpět na sluníčko a kostky.
Kolem tratě se začali objevovat první "padlí". V tomto vedru nebylo moc čemu se divit. Bohužel záchranáři nebyli téměr vidět a často se stávalo, že běžce "zahraňovali" náhodní diváci.
Tady už jsem párkrát přešel do chůze, protože mi bylo jasné, že naplno se tento závod v těchto podmínkách opravdu zaběhnout nedá (v mé kondici). Také hrozně sváděli ostatní okolo, kteří do chůze přecházeli. Myslím, že kdyby všichni běželi, nedovolím si polevit ani já.
CílZa chvíli (která trvala věčnost :) se přiblížil poslední kilometr a pak cíl. Tam čekalo další nemilé překvapení - žádná voda. Původně bylo kus od cíle nainstalováno pár "korýtek" s vodou, ale ta buď netekla, nebo u nich byla obrovská fronta.
Druhou možností byl stan záchranářů u šaten, kde překvapeně rozdávali vodu všem závodníkům. Ale znamenalo to vystát si opět dlouhou frontu na přímém sluníčku.
Další možností pak byly místní restaurace a výčepy, což ovšem nepovažuji za úplně ideální formu organizátorem slibované vody v cíli.
Dojmy
Vzhledem k tomu, že to byl můj první takovýto závod a šel jsem si ho spíš užít, než závodit, tak bych svoje tempo odhadl tak na 70%. Znamenalo to, že se mi nepovedlo se dostat pod hodinu, ale vzhledem k podmínkám, mi to ani nevadí.
Důlěžité je pro mě, že jsem to dal, že to bylo z velké části příjemné vyvrcholení mých běžeckých příprav a že jsem si to užil.
Problémy s vodou jsou nepříjemné a nakonec mě mrzí, že tahle nálepka ulpí na závodě mnohem víc, než to, že všechno ostatní fungovalo spolehlivě. Na druhou stranu si pořadatel závod už od počátku stavěl jako amatérský a pro začínající a tak mohl očekávat, že ne každý takový ví, jak v 30°C bez vody po 8 kilometrech bude jeho tělo reagovat.
Nakonec, s mírným odstupem hodnotím Nike Run Prague 2011 jako běh, na kterém jsem rád, že jsem byl a pokud se bude za rok opakovat, nebudu chybět.
PS: ještě jedno neveselé video:
Labels:
200510,
nike,
nike run prague,
nike+,
nike+ gps sportswatch
2011/07/18
Nike+ Sportswatch GPS - první zkušenosti 21:44
Před časem jsem propadl běhání. Můžeme nechat mimo důvody, ale vzhledem ke své povaze dělat vše naplno a pokud možno v rámci posledních trendů (resp. si nastudovat vše dostupné), jsem se zaradoval. Jako technický nadšenec jsem zjistil, že pro motivaci mohu používat své oblíbené technické gadgety.Přes iPhone aplikaci Nike+ GPS, která mi moc nevyhovovala nutností tahat s sebou iPhone na běhání, jsem se dostal k Nike+ botám s čipem a iPodu. To už bylo lepší, ale když jsem zahlédl Nike+ Sportswatch GPS, věděl jsem, že tohle je pro začátečníka - nadšence ideální řešení.
Nastavil jsem si tedy cíl a po uběhnutí konkrétního počtu počátečních kilometrů, které garantovaly, že u běhání zůstanu jsem si tyto hodinko-gps-sporttester rozhodl objednat. Nákup v USA se zdál jako nejjednodušší, neboť tam mám adresu. Ovšem narazil jsem na omezené zásoby a hlavně nemožnost zaplatit českou kartou a hlavně ani PayPalem s českou kartou. Prostě americký Nike shop je natolik zabezpečený proti nákupu z Evropy, že jsem to vzdal a hledal jinde. Nalezl jsem Achilles Heel, velmi příjemný eshop v Londýně, který mi ochotně tyto hodiny za pár dnů zaslal.
Tolik pár detailů k získání. Podle českého Nike zastoupení u nás tyto hodiny ještě do jara k dostání nebudou, takže doporučuji nákup právě v EU zahraničí.
Balení
Krabička, která dorazila nezapřela pověst povedeného designu, který tento sporttester provází. Téměr applovské balení skrývá velmi povedené hodinky, podstavec, Nike+ čip do boty a pár informací k nastavení.
Nike+ GPS Watch
Hodinky samotné jsou designově velmi povedené. Kombinace černé s jasně žlutozelenou působí velmi dynamicky a neurazí. Displej je černobílý, velký a přehledný. Pokud je přepnuta funkce klasických hodinek, jsou na displeji jen dvě řady číslic - hodiny a minuty. Datum a stav baterie je pak na pravé straně svisle.
Široký děrovaný pásek hodinek pak ve svém konci skrývá odklápěcí USB konektor. Na straně jsou tři tlačítka pro ovládání - nahoru, dolů, potvrzení. Nic víc potřebovat nebudete.
První použití
Pro první použití budete potřebovat připojit hodinky k počítači s nainstalovaným softwarem Nike+ Connect, který si stáhnete z Nike stránek. Ten se postará o aktualizaci firmware v hodinkách a je možné v něm udělat i další nastavení - profil uživatele (výška, váha, spojení s nikeplus.com atd.).Zajímavé je, že například i jen čas si v hodinkách bez tohoto softwaru nenastavíte. Ale jde o drobnou utilitku, která je příjemná na ovládání a hrabat se v ní budete vlastně jen jednou, poprvé. Potom už bude pouze sloužit pro upload časů na server.
VybíhámePro základním nastavení budete mít určitě chuť co nejdříve nové hodinky vyzkoušet. Vše je snadné a není nic moc, co zkazit. Podržením žlutého tlačítka se aktivuje start běhu a začnou se synchronizovat senzory. Hodinky kombinují informace jak z čipu v botě, tak GPS, takže je třeba aby se inciovaly oba. Samozřejmě můžete jeden vypnout (např. pokud běžíte v jiných botách, bosi atd.) a používat jen jeden.
Jakmile dojde ke spojení hodinek s botami a GPS satelitem, můžete svůj běh odstartovat.
Běžíme
Displej při běhu si můžete nastavit, podle toho, co je pro vás důležité (čas, vzdálenost, tep...), případně mezi těmito údaji rotovat pomocí tlačítek. Rozdíl je jen v tom, který údaj je větším písmem - jako hlavní, a který upozaděn (ale také v pohodě čitelný).
Nike+ GPS Sportswatch umožňují také dělení na kola. Můžete si buď nastavit automatické dělění (a zvukové upozorňování) po konkrétní vzdálenosti (km), nebo si sami definovat např. kola. To provedete jednoduchým klepnutím na displej. Na něm se zobrazí číslo kola a začně se počítat čas pro toto kolo. Následně toto dělení uvidíte i v Nike+ aplikaci na webu a budete si moci vyhodnotit stejné úseky, nezávisle na tom, jak jsou dlouhé.
Po doběhnutí opět podržíte žluté tlačítko a displej vám běh ukončí. Pokud jste dosáhli v nějakém aspektu nejlepšího výsledku (nejrychlejí 1km, 5km, 10km, nejdelší běh atd.), jste pochváleni hodinkami hned po doběhu.
Zobrazit si také můžete základní údaje o běhu - délku, čas, rychlost a časy na jednotlivá kola. Toto najdete také kdykoliv zpětně v hodinkách a nemusíte tak třeba na web, pokud se chcete podívat, jak jste zaběhli před týdnem.
Synchonizujeme
Hned jak se vrátíte domu můžete hodinky připojit k počítači a Nike+ Connect software se postará o přenesení dat na server a váš Nike+ profil. To trvá pár sekund a jste přeneseni na stránky nikeplus.nike.com, kde si můžete detaily běhu prohlédnout.
Není také nutné synchronizovat hned po každém běhu, hodinky by měly udržet minimálně 15 posledních běhů. To se hodí například na dovolenou, kdy se nemusíte bát, že o naběhané kilometry do svého profilu přijdete.
Mouchy
Před výběrem Nike+ Sportswatch GPS jsem pročetl mnoho diskusí, popisujících problémy. Ať už s instalací software, uploadem dat, ztrácejících se běhů, nebo nepřesností GPS. Žádný z nich jsem naštěstí neregistroval a měření mých běhů jsou přesná (i podle mapy) a synchronizace probíhá spolehlivě.Pokud bych se měl na pár detailů, které by se daly vylepšit zaměřit, tak je to hlavně doba nabíhání GPS před během. Korektní spojení se satelity zabere i pár minut a ještě poté se doporučuje cca minutu vyčkat na korektní určení pozice.
Já to vyřešil tak, že pře během, než se obleču, položím hodinky na okno a nechám GPS synchronizovat. Pak je prostě vezmu, sice uvnitř domu ztratím signál, ale hned jak dojdu před dům, je signál rychle zpět a nejsou žádné odchylky v měření.
Druhý drobný problém je citlivost na 'klepnutí'. Často musím do hodinek ťuknout několikrát, aby se nové kolo začínalo počítat. Ale naštěstí je to i zvukově uvozeno, takže se to nedá splést.
Spokojený běžec
Nike+ Sportswatch GPS nebudou asi úplně ideální pro vrcholové běžce, jelikož neposkytují úplně kompletní výčet všech informací o běhu (mimochodem lze k nim připojit pouze jeden hrudní tepový pás), ale pro začátečníky a rekreační běžce je to myslím ideální hračka a ideální motivační nástroj.
Já osobně jsem po cca 20 bězích naprosto spokojen. Běhal jsem jak s Nike+ botami, tak bos po pláži jen s GPS a všechna měření byla korektní a správná.
Nike+ považuji za jednu z nejlepších motivačních služeb pro běhání a s GPS Sportwatch to je ještě o stupínek lepší.






