Cesta z iOS na Android (a asi zpět) - Den první

Den první

Jak jsem již zmínil, jedinou přijatelnou formou android telefonu pro mě bylo htc one. Když jsem se ovšem začal pídit po dostupnosti, ukázalo se, že jich je u nás zoufale málo a vpodstatě všechny eshopy jedou k 14.5. na předobjednávky v neupřesněném horizontu.
Náhodou jsem se ale ve středu 15. nachomýtl ke značkovému htc obchodu, kde mě ujistili, že odpoledne budou mít černou variantu skladem a že se můžu stavit. Takže za mne rozsekli další rozhodování a váhání a já odcházel s vcelku nenápadnou krabičkou.

Vybalení
Jak už od Apple všichni opsali, tak i zabalení produktu je svým způsobem komunikace se zákazníkem a vlastně jde o první dojem. Tedy krabička htc one je relativně velká do šířky (na současná balení), ale vyrobena z hodně hrubého papíru, což působí trochu lacině.
Každopádně uvnitř je telefon, nabíječka a sluchátka. Pár manuálů, záruka atd. Nic ošklivého, ale určitě ji rychle zahodíte. Prostě koupili jste si telefon, proč řešit krabici.
Každopádně telefon samotný po vybalení působí velmi solidně. Je velký, zvlášť pokud přecházíte z něčeho menšího a na takovéto úhlopříčky nejste zvyklí. Na druhou stranu byly okraje displeje eliminovány na minimum, takže vedle iPhone5 nepůsobí vůbec o tolik větší.
Zadní strana je prohnutá (vyboulená) a přední oddělení displeje horizontálně evokuje iPhone5. Stejně tak hrany, které jsou myslím přesně, to co htc od apple přebralo legálně. Logo se vyskytuje drobným prolisem na zadní straně a výrazným stříbrným logem na pozici home buttonu (ale není aktivní).
Dole je pouze usb nabíjecí otvor, nahoře uspávací tlačítko a na pravém boku volič hlasitosti. Na můj vkus jsou tlačítka příliš zapuštěná a velmi špatně se hledají pohmatem, když chcete telefon zesílit nebo probudit.

Spuštění
Telefon dorazí víceméně nabitý a tak stačí pouze vložit SIM kartu. Slot je velikosti microSIM a tak pro použití nanoSIM z iPhone je třeba redukce. Naopak pro použití standardní SIM je třeba jedno cvaknutí (nabízejí rovnou v obchodě), nebo trocha stříhání a pilování.
První wtf moment nastane, když hned na začátku setupu telefonu jste odkázáni na URL adresu, kterou si máte otevřít na stolním počítači a tam provést prvotní nastavení.
Na adrese je unikátním kódem zabezpečený jednoduchý průvodce, který dovolí první nastavení nejrůznějšího chování telefonu (vyzvánění, wallpaper...), předvolit aplikace pro nainstalování a připravit emailové účty. U emailu je to trochu divné, jelikož je nabízen pouze htc, yahoo a exchange účet, případně ostatní. Očekával jsem google, ale ani v náznaku tam nebyl. Pokusil jsem se tedy nastavit účet přes "jiný" a konečně se mohl vrátit k telefonu.
Tam průvodce pokračoval už jen krátce a začly se stahovat všechna nastavení zvolená na stolním počítači.
Až teprve nyní jsem mohl nastavit google účet (pro gmail, kalendář, kontakty, plus, chrome atd.).

Prostředí
Z propagace htc one jsem se těšil na tzv. Blinkfeed, který by měl umožnit umístit všechny pro vás důležité informace na homescreen ve formě dlaždic. Tady byl první náraz. Může zde být umístěn pouze velmi omezený počet předvybraných zahraničních zdrojů, twitter či facebook feed a pak pár aplikací. Z nich však nestojí krom kalendáře ostatní za nic. Jedná se o HTC share, Kid mode a TV (v ČR nepodporovaná).
To je vše. Pokud byste uvažovali o zařazení nějakého rss či jiného zdroje, zapomeňte.
Tedy první zklamání. Přestože jsou jednotlivé feedy asi pečlivě sestavovány, ani zdaleka se neblíží obsahu, který je nějakým způsobem ve vztahu k uživateli. A je jich velmi omezené množství v generických kategoriích typu "Design" či "Internet".

Lockscreen
Problém defaultního lockscreenu je v tom, že si sice můžete v nastavení vybrat z několika typů jako je Music, Productivity, nebo ho nechat úplně prázdný. Productivity se mi zdál naprosto ideální - s přehledem emailů, kalendáře, úkolů... Ale bohužel toto se týká pouze defaultních (čti nepoužitelných) aplikací. Pokud chcete používat Gmail, Whatsapp - prostě alternativy, neuvidíte na lockscreenu nic z toho.
Asi se předpokládá, že jej opět nahradíte něčím staženým.


U spodního panelu aplikací jsem se obával téhož a dlouho se mi nedařilo aplikace vyměnit. Až teprve náhodným zjištěním, že i tyto aplikace mohu vyměnit, ale nikoliv v prostředí, ve kterém rovnám ostatní ikony, ale jen v případě, že jsem přepnutý do jednoho konkrétního zobrazení aplikací.


Aplikace
Když jsem o přechodu z iOS uvažoval, samozřejmě jsem si ověřil, že základní aplikace "denní potřeby" jsou na androidu přítomné, případně mají alternativu. Naštěstí to už není co bývalo a opravdu všechny velké značky typu Evernote, Fliboard a podobní jsou i zde. Doinstaloval jsem tedy vše, na co jsem si v tu chvíli vzpomněl a začal je nastavovat.
Dneska už si dost aplikací ukládá nastavení vázaná na uživatele, nikoliv zařízení, takže mít během chvilky "svůj" evernote, pocket, flipboard či instagram nebylo nic složitého. To je velmi příjemné.

Překvapila mě ovšem různá úroveň aplikací. Jedna věc je zvyk a druhá pocit a ovládání. Mám čistě subjektivní podezření, že na android verzích pracovali výrazně horší designéři. Anebo to vyplývá z obecného problému roztříštěnosti systémů a množství různých rozlišení. Každopádně část aplikací působí občas amatérským dojmem, přestože jde o renomované značky (alespoň na iOS). Zvyknout se určitě dá, ale je to za cenu ergonomie.

Displej
Teprve při používání máte možnost posoudit kvality displeje. Mělo by jít o panel s fullHD rozlišením (1080p). Je obrovský. O tom není pochyb. 4.7 palce jsou znát. Rozlišení je velmi jemné a na video ve správném rozlišení je opravdu radost se podívat. Na druhou stranu jsem žádný velký rozdíl v densitě oproti iPhone nepozoroval. Dokonce mi přišel trošku méně kontrastní a jasný. Ale to bude způsobeno podivným automatickým voličem jasu. Na tuto funkci jsme si už standardně zvykli, ale u htc one jsem registroval spíš přílišné tlumení - musel jsem se navečer z automatiky přepnout na ruční volbu jasu.

Reproduktory
Samozřejme u tohto mobilu není možné pominout reproduktory. Jejich umístění na přední straně bylo (z mé strany nepochopitelným) hlavním sdělením v u nás vysílaných reklam. Tedy, hrají dobře. Pravděpodobně nejlépe ze všech mobilů. Ale upřímně - kdy, krom občasného videa, se tohle dá použít? Pokud budu chtít ozvučovat nějaký prostor, tak si na to nevezmu mobil a tak tahle funkce zbývá tak maximálně pro divné týpky, co jsou ochotní se procházet parkem a místo boomboxu mít u pasu mobil a chrčet z jeho reproduktorů nějaký popíkovou blinkačku. Vím, že existují :).

Navigace prostředím

Pohyb v telefonu je asi čistě androidovský a tudíž pro mne nový. Největší problém jsem měl s návraty "zpět". Existuje zde na to samostatné tlačítko. Za chvíli se na něj zvyknout dá, ale chování je pro mě dost nepochopitelné. Příklad:
Na Blinkfeedu / Homescreen mne zaujme nějaký tweet, který obsahuje link na článek. Kliknu v Blinkfeedu na něj, dostanu se do detailu tweetu v aplikaci Twitter. Tam si kliknu na odkaz a odcházím do chrome si článek zobrazit.
Zatím vše v pořádku.
Po dočtení se dostanu tlačítkem zpět do předchozí aplikace (Twitteru - v pořádku) a dalším zpět ještě o úroveň dál, tedy na homescreen. To je všechno očekávatelné. Ale problém nastane, pokud cestu opustíte v jejím průběhu. Tedy například dočtu článek, vrátím se do Twitteru a z něj vyskočím tlačítkem Home.
Následně pokud Twitter otevřu, je ve stavu detailu tweetu a na timeline mám jedinou možnost se vrátit - tlačítkem zpět. To ovšem stále vede zpět na homescreen. Tedy úplně někam jinam, než jsem chtěl. Je tedy třeba znovu Twitter otevřít a znovu Zpět použít. Nyní už funguje v kontextu aplikace a tedy vede na timeline. Matoucí a otravné.

Google Play
Obdoba AppStore je Google Play. Žádné velké rozdíly jsem nezaznamenal. Aplikace rozdělené podle nejrůznějších parametrů s možností je nainstalovat. Paradoxně byl Google Play jediným místem, kde se i čtyřjádrový procesor htc one zadrhával a docházelo k občas viditelným trháním (hlavně při načítání detailu, či návratu na výpisy).
Co mne hodně překvapilo byl fakt, že zde stále nefunguje návrat na původní místo. Tj. listuji například seznamem nejlepších placených aplikací, dojdu k číslu 82, kliknu pro detail, pak zpět a dostávám se na začátek seznamu. Na iOS se tohle také dělo, ale už je to hrozně dávno. A měl jsem pocit, že Google nedávno představoval větší inovaci pro svůj Play. Tohle tam zatím velmi drhne.

Google aplikace
Google aplikace na androidu jsou trochu jiné. Různým způsobem. Překvapením bylo například u GooglePlus nutnost refreshovat pomocí nevhodně umístěného tlačítka (uprostřed nahoře). Na iOS je to standardně pull-to-refresh a je to určitě lepší.
Na druhou stranu mapy zde mají výrazně více možností.
Co se týká Google Now, tak tam jsem se těšil asi nejvíc. Převedl jsem si před přesunem kalendář i kontakty na Google účty a čekal, že budu mít možnost vidět Now v plné funkčnosti, bez toho, abych ho musel spouštět. Zatím jsem docílil pouze počasí na widgetu. Tedy naprosto žádný rozdíl a není možné říct, že by nebylo co ukazovat, či bych zabraňoval přístupu k pozičním službám. Uvidím, jak se to bude vyvíjet v čase, ale zatím zklamání.
Gmail je na použití příjemný, ale opět subjektivně mi přijde iOS verze použitelnější. Ale tam mám svůj Mailbox, takže nemůžu naplno srovnávat.

První den jsem opravdu stihnul jen základní seznámení a nastavení. Je možné, že se v mnohém výše napsaném mýlím a téměř jsem si jistý, že většinu toho mohu odstranit doinstalováním nějaké systémové utility. Jen mi vadí, že jsem k tomu nucen a výchozí forma systému je dost nedotažená a vyžaduje hledání a studování, jak to opravit. Na iOS si základní funkce doinstalací vylepšujete, zde je teprve nacházíte.

Nakonec se mi povedlo nastavit budík a zítra budu pokračovat v prozkoumávání htc one v běžném provozu.