The tortoise lays on its back, its belly baking in the hot sun, beating its legs trying to turn itself over, but it can't. Not without your help. But you're not helping.

2010/01/17

Budování domácího kina III - plátno

Když řeknu, že pro domácí kino je třeba plátno, asi budete mít pocit, že nemá cenu pokračovat ve čtení. Ovšem člověk, který se opravdu domácí kino rozhodne vybudovat k výběru plátna zákonitě dojde a zjistí, že to není nic snadného.

V mojí situaci, kdy jsem již od prvotního budování obýváku měl jasno v tom, že plátno jednoho dne přijde, to bylo možná o trochu jednodušší. Ale jen o trochu.
Ideální situace je, když máte pro vlastní domácí kino samostanou místnost. Dá se hezky odhlučnit, zařídit přímo k tomuto jedinému účelu a pak se situace s plátnem  výrazně zjednodušuje. To bohužel nemůže ale udělat každý. Většina z nás bude nucena své domácí kino vpasovat do některé z obytných místností. Pravděpodobně dojde na obývák, kde se dá předpokládat umístění všech ostatních komponent od zvuku až po pohodlné sezení.


A i v tuto chvíli máte kupodivu na výběr ze tří možností. První, nejkomplikovanější a asi nejhůře realizovatelnou je stabilní promítací plocha. Prostě obdelník na stěně, který můžete obětovat pouze na promítání. Ovšem v prostředí alespoň trochu normálního obýváku v kombinaci s vcelku velkou úhlopříčkou, kterou domácí kino vyžaduje, to znamená obětovat celou jednu zeď.  A ideálně tu, která je již připravena zvukově, tj. je proti ní směřován divácký prostor a od ní přední reproduktory. Je pak úplně jedno, jeslti zeď namalujete šedou barvou a ohraničíte černými okraji, nebo pověsíte profi promítací desku.

Většinou totiž zjistíte, že tam již vadí televize, případně není moc zdobné mít na hlavní stěně pokoje bílý obdélník s více než dvoumetrovou úhlopříčkou.

Vytahovací plátno

V tu chvíli přichází samozřejmě na řadu plátno. Už to je prvním kompromisem, ale vzhledem k současné nabídce velmi přijatelným. Plátna je možné ještě vybírat ze dvou druhů. Může být zavěšeno ze stropu, resp. zdi anebo může být vytahovací zespodu.


Začnu tím, které se vytahuje zdola. Přestože jsem jej zpočátku automaticky vyloučil, vrátil jsem se ke konci vybírání k jeho výhodám a musím říct, že existují.
Ale nejprve k tomu, jak takové plátno funguje. Onen tubus, ve kterém je plátno srolováno je umístěn na zemi a je mobilní. Stačí jej prostě přinést, pootočit nožičky a vytáhnout plátno směrem nahoru. Můžete tak určit, jak vysoko bude spodní strana promítaného obrazu. Na zadní straně je důmyslná konstrukce, která ho udržuje ve stabilní a napnuté poloze, jelikož nemůže na rozdíl od plátna visícího využít gravitace, resp. pracuje proti němu.

Pokud shrnu hlavní výhody takového plátna v bodech

  • Je mobilní. To znamená, že pokud se rozhodnete promítat někde jinde, stačí ho prostě jenom vzít a jít. Možná si říkáte, že se to stát nemůže, ale zamyslete se a určitě najdete sitauci, kdy by velká úhlopříčka a kvalitní obraz dal situaci úplně jiné vyznění.
  • Není třeba jej instalovat napevno. Tím chci říct, že vás nečekají žádné zásahy do omítky či stropu a komponování plátna do prostředí pokoje. Prostě pokud budete mít chuť promítat, vytáhnete plátno a jste připraveni.
  • Pokud máte vysoký strop a nemáte možnost plátno pověsit na zeď narazíte na to, že u pláten s rozměrem 16:9 se dá viditelná plocha "stáhnout" jen velmi omezeně směřem k zemi a střed obrazu může být nepříjemně vysoko. To se u plátna vytahovanému zdola stát nemůže. Tam naopak určujete výšku vy a střed plátna spíše blíže zemi je přirozenější.

Samozřejmě existují i nevýhody. Toto jsou dle mého soudu ty největší

  • I po stočení plátna ho musítě někam uklidit. A s více jak dvoumetrovým tubusem se v bytě moc dobře nemanipuluje.
  • Při každém promítání musíte znovu nastavit projektor. Pokud nepoužíváte projektor mobilní a také ho po každém promítání neuklízíte, budete muset při každém vytažení plátna znovu poopravit rozměry obrazu a zaostření.
  • Středový reproduktor se dostane za plátno. Přestože s tím již některá plátna počítají a mají perforace, které dovolí zvuku ze středového reproduktoru kvalitní průchod, není to pravidlem a připlatíte si za to. Bude pak třeba trochu jiné nastavení, vzhledem k umístění mluveného slova hlavně do centru, pro fungování s plátnem a bez plátna.


No a zbylo pak plátno poslední - stahované shora.
Zde můžeme téměř otočit všechny výhody předchozího typu plátna v nevýhody a naopak. Pokud plátno věšíte, musíte učinit zásah do interiéru a přeci jen vám od stropu bude stále viset tubus. Plátno bude pravděpodobně v trochu větší výšce, než by bylo ideální (to lze eliminovat délkou zavěšení od stropu).

Ovládání takového plátna může být buď manuální, nebo motorizované. Rozdíl v ceně vcelku zanedbatelný (vzhledem k objemu financí investovanému do kina jako celku), v náročnosti vcelku velký. Pokud nejste příznivec nevzhledných lišt, dojde na sekání do stropu pro připojení přívodu elektriky. Odměnou pak bude možnost ovládat dálkově z gauče stahování plátna.
Já jsem došel k rozhodnutí, že mě stažení plátna před promítáním ručně nezabije, anebo spíš podvědomě odmítl vést elektrické rozvody o další dva metry výše, než jsem to udělal při věšení televize na zeď.

Poměr stran

Tolik k výběru plátna po řekněme "rozvinovací" stránce. Dalším rozhodnutím musí být poměr stran. Dnes si můžete v podstatě vybrat mezi starším 4:3 formátem a novějším 16:9.

Jelikož je plocha plátna dnes již většinou ohraničena černou hranou, je důležité si toto rozhodnutí pořádně rozmyslet před nákupem.
Mohlo by se zdát, že stačí koupit 4:3 plátno a pro 16:9 filmy promítat pouze na jeho část. Věřte mi, ony "bílé" resp. šedé okraje mezi ohraničením obrazu a plátna jsou velmi rušivé.
Základní rozhodnování by mělo vyjít z toho, co budete sledovat nejčastěji. Pokud si projektor pořizujete hlavně na filmy (dnes komplet širokoúhlé), získáte s 16:9 rozměřem mnohem víc prostoru, než pokud byste se snažili tento formát promítat na 4:3 plátnu.
Pokud ovšem preferujete promítání TV nebo starých fimů, bude 4:3 plátno správnou volbou. Časem ale i naše zaprděné televize objeví širokoúhlý formát a pak zbydou jen ty staré filmy.

Materiál

Důležitým parametrem u plátna je jak materiál, tak velmi související parametr tzv. zisku. Zjednodušeně řečeno - čím dražší plátno, vyšší zisk a lepší obraz. Tyto hodnoty je třeba hlídat hlavně v případě, že předpokládáte promítání za horších světelných podmínek, resp. jindy než za tmy.

Úhlopříčka

Jedním z nejdůležitějších rozhodování u výběru plátna bude jeho úhlopříčka. Samozřejmě myšlenka na "pořádné kino" svádí pošilhávat po co největších úhlopříčkách. Ovšem všeho s mírou, mohli byste mít pak vykroucený krk jako v první řadě klasického kina a to určitě nestojí za to.

Základní tabulka, která by mohla trochu pomoci s výběrem:



Úhlopříčka
Projekční vzdálenost (m)
(palec)
(cm)
28
67
1,2
60
144
2,2–2,6
80
192
2,9–3,5
100
240
3,6–4,4
200
480
7,3–8,7
300
720
12





Poslední detaily a praktické rady

Je ještě několik detailů, které je třeba před finálním výběrem zvážit a já je zde uvádím, protože člověka nemusí napadnout do chvíle, kdy plátno kupuje.

Je velmi dobrý nápad si udělat malý nákres toho, jak bude plátno v místnosti umístěno a jak daleko bude od projektoru. Přesně. A tuto vzdálenost pak porovnat s projekční vzdáleností konkrétního projektoru, abyste po namontování nezjistili, že je projektor tak blízko, že nedokáže plátno obrazem vyplnit.

Pokud budete věšet plátno ze stropu, počítejte s tím, že dodané plátno nebude mít k tomuto účelu v balení nic. Pouze dva vyčnívající háčky směrem nahoru. Počítejte s tím. Hodí se dva šroubovací háčky s moždinkami a krátký řetízek. Odměřenou délku již můžete mít dopředu.


Pokud věšíte plátno od stropu, opět si změřte ze specifikací výrobce jak vysoko bude spodní hrana obrazu po plném rozvinutí plátna. A tuto výšku pak srovnejte s možností vertikálního posuvu projektoru. Pokud bude projektor normálně "na nožičkách", pravděpodobně se nemáte čeho obávat. Pokud se ovšem rozhodnete jej pověsit ke stropu, počítejte s tím, že bude vzhůru nohami a vertikální odchylku musíte kontrolovat opačným směrem a často bývá výrazně menší.

Pokuste se umístit projektor co nejvíce proti středu plátna po vertikální ose. Budete tak muset minimálně používat korekce hran a docílíte stejně jasného obrazu na všech stranách.

Jak jsem to udělal já

Už jsem naznačil, že jsem se při výběru přiklonil k plátnu, připevněnému ze stropu s manuálním ovládáním. Projektor je přímo proti němu na držáku a já jsem s tímto řešením spokojen. Spodní hrana je cca 130cm nad podlahou a nad centrovým reproduktorem. Sloupové přední jsou vedle plátna.

Odkazy:

TV Freak o parametrech projektorů
EliteScreens plátna

2010/01/10

Budování domácího kina II - sbíráme informace

Prvním krokem výběru kina je samozřejmě proluxování diskusních fór, kde se najde úplně nejvíc praktických otázek a hlavně odpovědí. V češtině jich bohužel tolik neexistuje. Bezkonkurenčně nejlepším u nás je samozřejmě 1080p.cz - fórum od hdmag.cz. Tam se již nějakou dobu scházejí dost znalí lidé FullHD problematiky a i ohledně projektorů se tam dá najít mnoho užitečného.

Dále u nás je k dispozici fórum na AVManii a TVFreaku, kde ovšem k projektorům není nic moc zajímavého či objevného, navíc od posledních příspěvků už nějaký ten čas utekl.

Takže nezbývá, než vyrazit na zahraniční weby. Ale zato získáte naprosto profesionální recenze a srovnání jednotlivých projektorů.

Takže budu doporučovat:
ProjectorReviews.com - vyčerpávající recenze všech projektorů s množstvím doplňující grafiky
ProjectorCentral.com - Profi recenze
TestFreaks.com - Velmi šikovný rozcestník na další recenze s hodnocením odborníků i uživatelů
DigitalVersus.com - Pokud potřebujete srovnat parametry jednotlivých projektorů
TrustedReviews.com - Další recenze

Další informace samozřejmě přinese google a většinou dnes i web výrobce.

Kromě parametrů jednotlivých projektorů jsou často důležité i nejrůznější kalkulačky a tabulky, které prozradí ty nejdůležitější informace ohledně promítací vzdálenosti, velikosti plátna a podobně.

Ideálně je tedy ještě před koupí pomocí manuálu ke konkrétnímu typu projektoru ověřit, že vzdálenost od plátna bude dostatečná, aby jej obraz bez problémů vyplnil.
Také pokud není možné umístit projektor naprosto přímo středu plátna, není od věci ověřit schopnost zkosení obrazu do stran.

2010/01/06

Budování domácího kina I - úvod


Jakožto vcelku velký filmový fanda, pracuji již od počátku svého samostatného bydlení na takovém tom svém domácím kinu. Nejprve to byla TV s metrovou úhlopříčkou, která ono nastupující HD a FullHD přinesla i do mého obýváku. A byl jsem spokojený.
Ale nic netrvá věčně a dobrý obraz přeci potřebuje i dobrý zvuk. Navíc se začaly hromadit všechna ta zařízení, která soupeřila o omezený počet vstupů v mojí televizi. Samozřejmě jsem při jejím výběru neopomněl vybrat tu s nejvíce HDMI vstupy. Ale i to bylo najednou málo.
A tak jsem objevil zařízení nazvané receiver, jako obvylke udělal velmi podrobný průzkum na netu a během týdne měl v problematice jasno :). Pak stačilo jen vybrat nadčasové reproduktory, které se mnou vydrží snad asi jako jediné zařízení nejdéle.
A opět jsem se stal spokojeným. Kvalitní 5.1 zvuk jsem se naučil ocenit. Ale po chvíli jsem opět začal uvažovat o kroku směrem k pravému významu spojení "domácí kino". No ano, jediným dalším krokem, který může udělat ono kino opravdové je kvalitní projektor. A opět jsem se vrhl do hlubin internetu a pročetl tolik srovnání a recenzí, že jsem na cca příštích 6 měsíců schopen fundovaně poradit komukoliv s výběrem a nezaváhat. Všechny ty LCD, DLP, úhlopříčky, pozorovací úhly, svítivosti i kontrastní poměry byly mým slovníkem přes 14 dní.
A došel jsem k rozhodnutí, které mi z obýváku opravdu udělá trochu víc ono "domácí kino".
Po vcelku nudném úvodu o pohnutkách se pokusím v jednotlivých krocích popsat výběr jednotlivých částí, odůvodnit a přidat pár zkušenosti právě s výběrem, sháněním a instalací. Samozřejmě doufám, že zakončený sladkým konstatováním "ano, to je ono".

2009/11/15

2012 metro promo

Přestože se zdá být Emmerichův blockbuster opět pěknou kravinou po stránce děje a hereckých výkonů, musí být někde znát těch desítek milionů utracených za promo. Jedním z těch povedenějších je chodba v metru Rio deJaneira:



2009/11/01

Apple Magic Mouse

Že Apple chystá nějaké multitouch ovládací zařízení před koncem roku se už nějakou dobu šuškalo. Nakonec to byla Magic Mouse - koncept myši s multidotykovým ovládáním. Jak někde někdo vtipně napsal - Apple dovedl k dokonalosti svůj koncept jednotlačítkové myši - udělal myš bez tlačítek.




Princip je nakonec docela jednoduchý. Celý (téměř) povrch myši je pokryt dotykovými senzory, takže je sofware schopen vyhodnotit kolika prsty se člověk dotýká a je vcelku jedno kde. Bylo tak možné eliminovat základní tlačítka, jelikož stačí klepnout kdekoliv pro levé a standardně v pravé části pro pravé.
Scrollovací kolečko pak bylo nahrazeno pohybem dvou prstů, jak jsou všichni Macbookisti zvyklí ze svých touchpadů.

Popravdě, v přechozí generaci notebooků uvedený úžasný touchpad bez tlačítek úplně jasně evokuje spojitost s novou Magic Mouse. Ale právě už tím, že pravé tlačítko je řešeno jinak napovídá, že tolik společného mít nebudou.

Prvním překvapením je zoom. Pro zoom na touchpadu (resp. iPhonu) stačí spojený pohyb dvěma prsty. Myš na druhou stranu vyžaduje hmatání na klávesnici. Ikdyž jde o multitouch zařízení - tedy dokáže snímat a vyhodnotit víc jak jeden bod dotyku.


A tam to bohužel nekončí. O nějakém otáčení, opět obvyklém na touchpadu/iPhonu není ani zmínky.
Nejhorší je na ztrátě tlačítek ovšem to, že zmizela možnost expose a spaces, resp 3-5. tlačítka. Funkce myši je tak velice omezená a vlastně jediným novým prvkem, který přináší je posouvání pomocí dvou prstů. Ale na rovinu - je to extrémně příjemné na touchpadu, ale koho dnes otravuje skrolovací kolečko na myši?

Největší problém teda vidím v tom, že exposé, kterému dal Apple v novém Snow Leopardovi pár nových funkcích zmizelo z dosahu uživatele. Argument o active corners je mimo. Stačí mít trochu rozumně velký monitor a cestování pokaždé do jeho rohu k spuštění exposé vás jeho používání rychle odnaučí.

Takže zbývá než doufat, že se Apple velmi brzo vytasí s novým firmware pro svou Magic Mouse, která všechny ty featury, které tak úžasně vyladil na touchpadech MacBooků, přinese i na novou myš. Do té doby vážně nemá cenu (alespoň pro mě) o výměně uvažovat.

Druhou otázkou je pak používání například v hrách. Neumím si dost dobře představit třeba WoW bez alespoň pěti tlačítek na myši, snadného tisknutí dvou najednou apod.

Je třeba přiznat, že nová Magic Mouse je designovým skvostem a pokud dojde koncept ovládání nějaké změny a zruší evivalent multi=dva, může to být úžasné ovládací zařízení.

2009/10/28

Uncharted 2


Stejně jako každý jiný podzim a hlavně předvánoční sezóna, má i letos herní trh své vítěz a poražené. Mezi poražené bych zařadil všechny, kteří zbaběle přesunuli vydání svých hlavních hitů na jako příštího roku.  Jeslti to bylo pouze ze strachu z krize nebo silného Modern Warfare 2 není úplně jasné, ale znamená to, že víc prostoru dostávají ti, kteří se letošní vánoční sezóny nebáli a vytáhli své trumfy.
Naughty Dog se svým očekávaným Uncharted 2 mezi ně rozhodně patří. PS3 po zlevnění na rozumnou hladinu potřebovala killer titul jako sůl. V minulosti dojížděla nejen na nekonkurenceschopnou cenu, ale i mizivé množství originálních vlastních titulů a povětšinou nepovedené konverze z ostatních systémů. Jediné dvě původní PS3 hry (Metal Gear Solid 4 a Little Big Planet) silně nesplnily onu roli tahouna prodeje a tak se Uncharted2 vyhlíželo s velkými nadějemi.
Dost ale k teoriím, jdeme hrát.

Na začátek bych měl asi zmínit, že moc velkým příznivcem PS3 nejsem a pod televizí mi chytá prach (doslova a vydatně) pouze pro svoji Blu-Ray mechaniku. Přesto jsem ale při prvotním hypu nad Metal Gear Solid tuto hříčku zakoupil a bohužel odložil někde v polovině - asi u sledování stodvacátého animovaného filmečku, při čekání na možnost na svých pět minut hru ovládat. Ale o tom jindy a jinde.

Zaujatějšího hráče tedy asi opravdu pohledat a tak to Uncharted 2 se mnou neměl snadné.  První naskočení do děje mi připomnělo, že ovladač PS3 opravdu nenávidím. Neergonimický plastový vrzající výlisek bez vibrací je opravdovou zkouškou trpělivosti a i přesto, že jsem se s ním za pár hodin sžil, příjemné to rozhodně nebylo.
Ale zpět ke hře. Tvůrci si vzali hodně inspirace z filmového vyprávění příběhu a tak je použito obvyklé klišé prozrazení budoucnosti, ke které se pak ve flashbacku snažíte dopracovat. Ale tady to vůbec nevadí a dá to možnost hned z kraje vidět dvě různá prostředí. Ze zasněžených vrcholků v tu chvíli neznámých hor se přesouváte do džungle Bornea a hra dostává skvělý spád.


Příběh

Je tu nějaká snaha navázat na předchozí díl Uncharted, ale až tolik se netlačí na pilu a většinou potkáváte nové postavy, zatímco ty z minulého dílu jsou často dost upozaděny, aby například pouze na konci dorazily pronést nějaké to své moudro.
Jak jsem už zmiňoval, začíná se v půlce děje a vše se točí kolem hledání ztracené flotily cestovatele Marco Pola. Nehodlám tu prozrazovat příběh, ale nutno říct, že se o nic extra originálního nejedná. Prostě projděte 25 levelů a postřílejte vše co na vás útočí. Průběžně sice objevujete nové informace, ale pokud bude někdo závěrem překvapený, měl by zvážit vyšetření mozku. Postavy jsou prvoplánové, zápletky občas na hlavu, ale pokud přistoupíte na hru tvůrců, můžete se bavit.
Principem je opravdu ukázat vám hodně originálních prostředí a neda vydechnout. A to se daří na výbornou,


Grafika

Pokud jste o Uncharted 2 slyšeli třeba jedinou věc, určitě to bylo o grafice. Všichni recenzenti se rozplývají nad detailností, originalitou a něčím, co na konzolích nebo PC ještě nebylo vidět. I proto jsem ke hře z tohoto hlediska přicházel s despektem a o to víc jsem si užil, když mě z toho vyléčila.
První kapitoly nejsou špatné, ale drží se mírně nad průměrem. To co vám vyrazí dech přihází s dalšími levely a stupňování postupuje až do konce. Autoři jsou si toho vědomi a tak opravdu dávkují scenérie na vaši obrazovku postupně. Zatímco je džungle Bornea mdlá a občas zakroutíte hlavou nad texturami, pak městská zástavba překvapí, nepálský sníh pak naprosto nadchne, aby se vše spojilo v úžasný výlet do tibetského kláštera.
Můžu s klidem říct, že jsem opravdu lepší grafiku na konzolích neviděl. Jediné srovnání se nabízí s Resident Evil 5, ale to se zase nemůže měřit rozlohou a variabilitou.
Využívání velmi kvalitních textur a neopakování objektů opravdu přináší pastvu pro oko. Navíc dohlednost je často obrovská a je vidět, že jde o opravdové objekty, nikoliv jen přes horziont nataženou bitmapu. Je až neuvěřitelné kolik rozsáhlých a hlavně detailních prostředí vývojáři vyrobili.
K tomu pak trochu kontrastuje hlavní postava, která moc detailů nepobrala a občasné v enginu tvořené předělové filmečky. Tam to často zaskřípe a hranaté objekty hrozí poškrábáním televize. Je to škoda, protože to opravdu působí jak pěst na oko.
Pamatuju si také, jak u minulého dílu se mohli všichni zbláznit, že když hlavní postava vstoupí o vody, dostane novou texturu s mokrým oblečením. Toto bylo zachováno i ve dvojce, ale má to své mouchy. Občas jste jak houba a stačí se dotknout jednou nohou vodní hladiny a jste celý "promáčený". Toto funguje taky u sněhu a stane se, že prvním šlápnutím na sních získáte "omrzlou" texturu na celou postavu. Detaily, ale škodí.
Rozmanitost prostředí tu kompenzuje nerozmanitost nepřátel. Budete se stále setkávat s cca pěti typy vojáků, kteří mají různé zbraně a přístup k vašemu zničení. Ovšem jsou vždy naprosto stejní, co se týká postavy, barvy vlasů a tak stále potkáváte staré známé, které jste už tolikrát zabili.


Hratelnost
Spád se Uncharted 2 nedá upřít. Začnete hned na začátku a hra vám nedá vydechnout dokud nebude všemu konec. Tomu je přizpůsobená i obtížnost, která hodně pomáhá tomu, aby hra vypadala jako filmový děj a vy nemuseli nic opakovat. Často je to příjemné, často ale škodí a říkal jsem si, že tohle bylo tak lehké, že se k tomu musím ještě jednou vrátit.
Hraní je vlastně jenom o překonávání překážek v cestě skládající se z šplhání někam a ničení nepřátel. A ještě bych zapomněl na puzzly. Oba.

Přesně tak - pokud byste očekávali nějakou tu hádanku hodnou přemýšlení, jste tu špatně. Většinou je to o otočení předmětů na zdi nebo soše. Největším problémem se tak stává otázka, jak se k nim dostat. A to považuji za největší slabinu - ke šplhání můžete použít pouze objekty, které vám vybrali vývojáři. Nejenom, že tak při druhém hraní bude hra úplně stejná, ale zároveň je občas obtížné najít, který ze sloupů vám dovolí na něj vylézt, když všechny vypadají úplně stejně.
To se bohužel děje velmi často - cesta dál je buď naprosto výrazně označena vývojáři (červené cihly mezi bílými) anebo vidět není a vy musíte vyzkoušet všechny stejně vypadající objekty až najdete jeden, který zázračně dovolí po sobě vylézt.


Závěrem
Jak je asi z předchozích řádků znát, tak jsem byl k Uncharted 2 velmi skeptický, ale dostal jsem svou porci zábavy a vizuálního zadostiučinění, že si nakonec nemůžu stěžovat. Samozřejmě, že by šlo mnohé vylepšit, počínaje příběhem a in-game filmečky konče, ale i bez toho jde o jednu z nejlepších her, co jsem v poslední době hrál.
Bohužel je krátká hrací doba dneska standardem a když se některému kousku dosáhnout 10 hodin, dostává body navíc. Tady je možné najít omluvu ve formě opravdu pěkné grafiky a rychlého spádu děje.


Pro PS3 je Uncharted 2 mezníkem. Odsud se bude datovat historie buď cesty mezi plnohodnotné konzole nebo na smetiště dějin. On žádná další zajímavý titul pouze na PS3 tento rok nevyjde a konverze to bohužel opět s X-Boxem projedou, tak bych zase tak nejásal.
Taky grafika dostane tuším velmi brzy přemožitele a tak bych očekával u zápisu Uncharted 2 do historie spíš hesla jako "ultimátní vlaková přestřelka" nebo "zachránce PS3".

Já za své peníze dostal nakonec kvalitní hru a zábavu na týden, Uncharted 2 zařadil mezi pět nejlepších her, co jsem tento rok hrál. A to mi stačí.

2009/10/14

Flashforward a den D

Nedá mi to, abych se ještě jednou nezastavil u seriálu Flashforward. Tenhle evidentní hit letošní seriálové sezóny zabral a získal si už po pár dílech docela silnou základnu fanoušků. Investice ABC se evidentně vyplatila a pokud si seriál udrží svižnost a vcelku inteligentní zápletku, může se mu to vyplatit.

Zaujala mě ale jedna věc, pro mnohé možná hned od počátku průhledná a jasná. Mě docvakla až po pár dnech a docela jsem tento detail u tvůrců ocenil.
Zápletkou je totiž vidina událostí ze dne 29.4.2010 22:00. Tuto chvíli viděli všichni obyvatelé a změnila tak jejich životy tak, aby směřovaly k viděným událostem.

Pointou tu ovšem je, že pravděpodobně oním dnem, ke kterému se upínají zraky všech účastníků děje, je den vysílání poslední epizody první série. Je to vlastně přiblížení fenoménu, který použil třeba seriál 24 hodin - časové spojení s realitou.
Tohle "rozuzlení v přímém přenosu" je zatím slabá nitka, za kterou budou tvůrci jistě čím dál silněji tahat a připravovat tak velké rozuzlení. Já jim za tento nápad tleskám a vážně se těším, jak se bude Flashforward vyvíjet.
Má za sebou sice pouze tři díly ale můžu říct, že je to seriál, který mě v této sezóně zaujal nejvíc.