The tortoise lays on its back, its belly baking in the hot sun, beating its legs trying to turn itself over, but it can't. Not without your help. But you're not helping.

2011/10/30

Siri a její budoucnost

Když Apple představil iPhone 4S, byla Siri celkem překvapením. Přestože pár informací o připravovaném hlasovém ovládání uniklo dopředu, nikdo nečekal, že implementaci umělé inteligence bude hlavní výhodou pro nový iPhone.
Ukázalo se, že nejde o pouhé rozpoznávání hlasu, ale vcelku inteligentní nástroj, schopný odpovědět na běžné otázky a provést základní příkazy bez nutnosti dodržet příkazovou syntaxi. A to je velmi důležité a hlavní přínos "inteligentní" složky Siri.
Mnozí srovnávají tuto službu s hlasovým ovládáním androidu, resp. googlovským řešením, ale už po prvním prohlédnutí musí být jasné, že jde o dvě odlišné služby. Mashable napsalo, že Siri dává Apple dva roky náskoku proti Google. Dá se to říct, pokud se na celý problém podíváme s trochu větší perspektivou.



iPhone Siri beta
Siri je jednou z hlavních a především nejviditelnější změnou, kterou přinesl model iPhone 4S. Přestože iOS5 byl představen měsíce před reálným vypuštěním do světa, o Siri se mlčelo. Aktuálně je verze 4S
jediným iOS zařízením, které Siri obsahuje. Jelikož je při dotazování navazován datový kontakt s servery Apple, není tak složité zařízení rozpoznat.

Samozřejmě, že se objevily porty na ostatní iOS5 zařízení, ale nedá se očekávat, že by se dostaly na veřejnost dříve, než to udělá Apple oficiální cestou.

Jiný iPhone

Ano, myslím si, že port na iPhone 4, resp iPod Touch přinese ve správném čase samotný Apple. Pokud se podíváme na prezentaci Siri, nikdy neřekl, že funguje pouze na iPhone 4S. To je pouze výplod novinářů, kteří začali spekulovat nad tím, proč je pouze na 4S verzi a dávali to do souvislosti s A5 procesorem atd.

Jak se ukázalo, je Siri velmi dobrým prodejním argumentem pro nerozhodnuté uživatele jiných platforem, které iOS láká. A rozdíl mezi 4 a 4S verzí není tak propastný a možnost pokecat si se svým telefonem, tak lákavá.
Vezměme si všechny recenze, videa a podobná představování iPhone 4S. Všechny letmo zmíní rychlejší procesor, anténu a šup na Siri a její vtípky. Vzniklo plno stránek, sdružující zajímavé odpovědi a naprosto pitomé otázky, nač se svého telefonu zeptat.
Jde o virální šíření, o kterém se troufám si říct Applu ani nesnilo (nebo pokud ano, tak smekám). Dnes každý ví, že v novém iPhone je vtipná asistentka, která funguje a obstará základní ovládání telefonu pomocí hlasového ovládání. Namísto toho se mohlo klidně stát, že bysme všude četli a slyšeli, že 4S není taková změna a že není nutný upgrade. Jako obvykle u Apple - otázka nezní - k čemu mi to bude, ale co budu dělat bez toho...

Jiná iOS zařízení

Že je Siri beta verzí a má před sebou ještě dlouhou cestu není pochyb. Ale představena byla služba, která je funkční a spolehlivá. Díky iPhone 4S si projde náročným testováním a její další verze z toho vyjde určitě poučena a vyladěna. Vždyť si vzpomeňme, že všechny dotazy jsou "proháněny", přes datové centrum Apple. A to je nějakých dat k vylaďování...

Ale něco, co každého asi napadlo je, že pro ovládání telefonu je to jen jedna z (zatím dost podivných) cest. Totéž zvládnete pomocí pár klepnutí a úpřímně řečeno, uživatelská přívětivost iOS je tady spíše přítěží, protože srovnáváte dvě skvělé služby.
Ale Apple má samozřejmě i další produkty. Že se Siri dočkáme na iPadu je celkem jasné. Ale mluvím o osobních počítačích a hlavně AppleTV. Že mají / budou mít výkon na to, aby Siri utáhli je jasné. A tady se otvírá úplně nové pole možností.
Zůstaňme u AppleTV. "Hobby" projekt, který přestože provozuje spolehlivě mnoho Apple služeb (iTunes na hudbu i filmy, iCloud fotky atd), se zdá být na okraji zájmu. Ale jak vyšlo najevo, Apple se chystá vstoupit i na trh techniky pro "obývákové" využití. Dnes už vám díky AppleTV dovolí přehrávat z iPhone nebo iPadu na vaší zvukové soustavě nebo HDTV. A pokud dojde k tomu, že spojí budoucí verzi AppleTV s televizním setem, vznikne ultimátní centrum domácí zábavy. iPhone či iPad jako ovladač, AppleTV jako výkon i zobrazovací médium....
A co kdyby se televize ovládala právě pomocí Siri? Už dneska můžete říct: "Siri, přehraj mi film ABC", nebo "Siri, spusť playlist1". A v prostředí obýváku to bude ještě mnohem přirozenější.
O ovládání domácího centra jinak se snažili již mnozí. Naposled je možné zmínit Microsoft a jejch Kinect. Máváním a skákáním před obrazovkou nejen hrajete hry, ale pokud byste chtěli, můžete i listovat v nabídce filmů a spouštět je. Samozřejmě, že to v reálu nikdo nepoužívá.
Ale není to právě Apple, který bere věci, které již existují a převádí je do formy, která se dá použít? It just works tomu říkají a daří se jim to celkem dobře...

Jiné jazyky


Takže předpokládejme, že do dvou let uvidíme, nebo spíš uslyšíme Siri v našich obývácích, pomáhající nám ve spouštění hudby, hledání na internetu a zodpovídání základních otázek. Ale bude to opravdu i v našich českých obyvácích?

Siri akutálně rozumí a odpovídá v angličtině, francouzštině a němčině. Odpovědi s navázáním na polohu josu dostupné zatím jen v USA. To se má změnit. Stejně jako podpora jiných jazyků (říkám já).
Pokud si vzpomenete na podporu češtiny v MacOS a Apple produktech obecně, nebylo to v minulosti moc slavné. Ale to se celkem nedávno změnilo. Asi dvě generace iPodu Shuffle přišla schopnost dynamicky hlásit co  hraje v pětadvaceti jazycích. MacOS se spolu s verzí 10.7 Lion dočkal české lokalizace a já tvrdím, že Siri v češtině není daleká budoucnost.
Vezměme si, jak google translator rozkódoval formu jednotlivých jazyků a dokáže převádět mezi různými dvěma bez ztráty významu (v ideálních podmínkách, samozřejmě). Ale je to ukázka toho, že jazyk, jakkoliv složitý jako třeba čeština, je možné popsat algoritmem a zpracovávat.
A Česká Republika se naštěstí dlouhodobě drží v první skupině zemí, do kterých se produkty a služby portují hned po USA.

Budoucnost Siri
Tedy, pokud si mám trochu zavěštit, tak si myslím, že Siri se dočká své ostré verze někdy na přelomu roku, pravděpdobně kolem lednového Macworld | iWorld. S tím zároveň dojde k portu na iPhone 4 a iPad2 (+ aktuální iPod touch).
Na WWDC v létě se pak dá čekat otevření této platformy vývojářům (pokud ne dříve) spolu s iPhone5. A pokud vše půjde dobře, je možné příští podzim očekávat AppleTV nové generace, která "reinventne" domácí zábavu.
Každopádně je nač se těšit a kdo jste měl možnost se Siri "mluvit" asi chápete, že Apple udělal velmi dobrou práci na přenosu umělé inteligence do koncových zařízení a mnohé se od toho dá ještě očekávat.

2011/09/04

Nike Run Prague 2011 - dojmy

Nejdřív se musím přiznat, že jedním z elementů, které mě k běhání dostaly, byla i značka Nike se svým Nike+ programem. A tak, když jsem začal vídat reklamy na podzimní Nike Run Prague, zamýšlel jsem se, zda bych na to tou dobou už mohl mít.
Nakonec jsem si to stanovil jako tréninkový cíl a hned bylo o důvod víc běhat a snažit se. 10 km se z počátku zdálo velmi daleko a jako pro neběžce byly úvahy o nějakém závodě trochu mimo realitu. Ale postupně jsem něco málo uběhl, výrazně více toho o běhání přečetl a 10km běh na jeden zátah také zvládl. Takže bylo rozhodnuto a já se koncem července na Nike Run Prague přihlásil.
V přeplněném zářiovém běžeckém programu to byl přesně ten typ "závodu", který jsem potřeboval - pro začátečníky, bez nějakého výrazného důrazu na výsledky. Takže tu byla šance, že nedoběhnu poslední a centrum Prahy slibovalo velký zážitek.

Týden před
Týden před startem se začala vyzvedávat startovní trička, na které si každý závodník mohl v pár znacích nechat napsat motto. To mi přišlo jako velmi dobrý nápad a zabavné to bylo ve dvou fázích - před startem ve Žlutých Lázních, když se tam všichni pohybovali už ve startovních tričkách a "četli" se navzájem a následně ještě při prohlížení kvanta oficiálních fotek.
Druhým oficiálním předmětem byl měřící čip, který bylo záhodno zašněrovat do tkaniček.

Den startu
Startovalo se v sobotu 3.9. ve 14 hodin ze silnice před Žlutými Lázněmi. Tam od rána probíhal jakýsi zábavný program.
Vydal jsem se po dvanácté tímto směrem a bylo vemi zábavné sledovat, jak lidí ať už přímo se startovními  tričky na sobě, nebo jen s Nike taškou přibývalo až do přeplněných tramvají. Ty dovážely tisíce běžců postupně ke startovní rovince. Dokonce v době, kdy jsme už stáli na startu stále přijížděly tramvaje plné běžců.
V lázních samotných bylo pak veškeré potřebné zázemí a relativně dostatečná plocha pro rozptýlení všech těch tisíců běžců a doprovodu. Šatny a úschovna fungovaly spolehlivě a nakonec i o záchody nebyla nouze (pokud se člověk podíval na plánek správně a nevrhnul se do první fronty, kterou našel...).
Na pódiu se asi pokoušeli o nějaký program, či instrukce k běhu, ale bylo hodně málo míst, kde bylo řeč slyšet a ještě méně těch, kde jí bylo rozumnět. Na druhou stranu tuc-tuc songy se přeslechnout nedaly.

Start
Před druhou hodinou se oněch cca 5500 běžců, kteří se na start dostavili z 6600 registrovaných, přesunulo na silnici před Žluté lázně a vyčkávalo. V tu chvíli asi už všem došlo, že dnešní počasí není úplně ideální a sluníčko opravdu hodně pere. Přesto vládla spíše dobrá nálada a mírně napětí před startem.
Rozhodně jsem něměl ambice překážet rychlým běžcům a tak jsem se vmísil někam do druhé poloviny startovního pole, kolem 250 metrů od startu samotného.
To, že bylo odstartováno jsme se dozvěděli až podle pomalu se pohybujícího davu. První cca kilometr to bylo opravdu velmi pomalé vyklusávání a vyčkávání až se dav trochu rozptýlí. Na druhou stranu to bylo velmi dobré, protože člověk ani neměl možnost přepálit start a vyčerpat se na začátku.

První polovina
Jak se postupně dav rozptyloval, bylo možné nalézt vlastní tempo a cesta po nábřeží ubíhala docela příjemně. Při první příležitosti jsme byli přesměrováni na náplavku a tak jsme měli krásný výhled na Vltavu, Pražský hrad a hlavně dlouhý dav bílých triček před námi.
Z předchozí prohlídky trati na mapách jsem věděl, že před Karlovým mostem to bude kolem tří kilometrů a tam mě může čekat krize (ze zkušenosti). Naštěstí přesně tam jsme se konečně dostali trochu do stínu a zároveň do centra města. Takže nepřipadalo v úvahu nějak zvolňovat.
Proběhnout si Staroměstské náměstí a Celetnou je opravdu zajímavý zážitek. Tady už ale první začali přecházet do chůze a bylo v úzkém koridoru dost náročné se jim vyhýbat. Hlavně proto, že je nenapadlo odběhnout ke straně, ale klidně se zastavili uprostřed.
Na takovém závodě jsem byl poprvé a tak jsem byl docela zvědavý, zda povzbuzující dav kolem opravdu dokáže z člověk dostat to nejlepší. Bohužel toto se netýkalo aktuálního publika. Turisté z velké části znudění, že jim někdo brání v cestě za orlojem a češi tak maximálně pozorující. Až na úplné výjimky pozbuzoval pouze najatý personál a to ve velmi kolísavé formě. Výjimkou byly dvě slečny ve Vodičkově ulici, které to myslely vážně.

Občerstvení
Občerstvení - "nápoje a ovoce", jak sliboval pořadatel se mělo vyskytovat na pátém kilometru. Nakonec asi o půl kilometru dále bylo po straně několik stolků. Bohužel jsem se nevešel do prvního bloku závodníků, který přibíhal k nalitým kelímkům. Když jsem se k této "občerstvovací stanici" dostal já, byl tam pouze dav závodníků, strkající se o kelímky. Principem totiž bylo vystát si frontu na kelímek a následně pokračovat k cca čtyřem lidem, kteří do nic z hadic točili vodu. Hadice měly minimální tlak, takže se tu opravu tvořily davy naštvaných, zchvácených lidí.
Přestože jsem neběžel na čas, tak jsem to po pěti minutách tlačenice vzdal a běžel bez vody dál. Příjemné to nebylo, ale věděl jsem, že jsem 10km bez pití už bez problémů uběhl a snad to dám i dnes. Samozřejmě jsem pořadatelům spílal celou cestu do cíle, protože horko bylo opravdu pekelné.


Druhá polovina
Nepříjemným faux paus s vodou se dá závod rozdělit na polovinu. Z Příkopů se běžilo přes Václavské náměstí, Vodičkovou a Lazarskou zpět na nábřeží, kde se trať napojila zpět na původní, jen v protisměru.
Tady už začalo jít do tuhého a tempo zpomalovat. Vrátili jsme se totiž zpět na sluníčko a kostky.
Kolem tratě se začali objevovat první "padlí". V tomto vedru nebylo moc čemu se divit. Bohužel záchranáři nebyli téměr vidět a často se stávalo, že běžce "zahraňovali" náhodní diváci.
Tady už jsem párkrát přešel do chůze, protože mi bylo jasné, že naplno se tento závod v těchto podmínkách opravdu zaběhnout nedá (v mé kondici). Také hrozně sváděli ostatní okolo, kteří do chůze přecházeli. Myslím, že kdyby všichni běželi, nedovolím si polevit ani já.

Cíl
Za chvíli (která trvala věčnost :) se přiblížil poslední kilometr a pak cíl. Tam čekalo další nemilé překvapení - žádná voda. Původně bylo kus od cíle nainstalováno pár "korýtek" s vodou, ale ta buď netekla, nebo u nich byla obrovská fronta.
Druhou možností byl stan záchranářů u šaten, kde překvapeně rozdávali vodu všem závodníkům. Ale znamenalo to vystát si opět dlouhou frontu na přímém sluníčku.
Další možností pak byly místní restaurace a výčepy, což ovšem nepovažuji za úplně ideální formu organizátorem slibované vody v cíli.

Dojmy
Vzhledem k tomu, že to byl můj první takovýto závod a šel jsem si ho spíš užít, než závodit, tak bych svoje tempo odhadl tak na 70%. Znamenalo to, že se mi nepovedlo se dostat pod hodinu, ale vzhledem k podmínkám, mi to ani nevadí.
Důlěžité je pro mě, že jsem to dal, že to bylo z velké části příjemné vyvrcholení mých běžeckých příprav a že jsem si to užil.
Problémy s vodou jsou nepříjemné a nakonec mě mrzí, že tahle nálepka ulpí na závodě mnohem víc, než to, že všechno ostatní fungovalo spolehlivě. Na druhou stranu si pořadatel závod už od počátku stavěl jako amatérský a pro začínající a tak mohl očekávat, že ne každý takový ví, jak v 30°C bez vody po 8 kilometrech bude jeho tělo reagovat.

Nakonec, s mírným odstupem hodnotím Nike Run Prague 2011 jako běh, na kterém jsem rád, že jsem byl a pokud se bude za rok opakovat, nebudu chybět.


PS: ještě jedno neveselé video:




2011/07/18

Nike+ Sportswatch GPS - první zkušenosti

Před časem jsem propadl běhání. Můžeme nechat mimo důvody, ale vzhledem ke své povaze dělat vše naplno a pokud možno v rámci posledních trendů (resp. si nastudovat vše dostupné), jsem se zaradoval. Jako technický nadšenec jsem zjistil, že pro motivaci mohu používat své oblíbené technické gadgety.
Přes iPhone aplikaci Nike+ GPS, která mi moc nevyhovovala nutností tahat s sebou iPhone na běhání, jsem se dostal k Nike+ botám s čipem a iPodu. To už bylo lepší, ale když jsem zahlédl Nike+ Sportswatch GPS, věděl jsem, že tohle je pro začátečníka - nadšence ideální řešení.

Nastavil jsem si tedy cíl a po uběhnutí konkrétního počtu počátečních kilometrů, které garantovaly, že u běhání zůstanu jsem si tyto hodinko-gps-sporttester rozhodl objednat. Nákup v USA se zdál jako nejjednodušší, neboť tam mám adresu. Ovšem narazil jsem na omezené zásoby a hlavně nemožnost zaplatit českou kartou a hlavně ani PayPalem s českou kartou. Prostě americký Nike shop je natolik zabezpečený proti nákupu z Evropy, že jsem to vzdal a hledal jinde. Nalezl jsem Achilles Heel, velmi příjemný eshop v Londýně, který mi ochotně tyto hodiny za pár dnů zaslal.
Tolik pár detailů k získání. Podle českého Nike zastoupení u nás tyto hodiny ještě do jara k dostání nebudou, takže doporučuji nákup právě v EU zahraničí.

Balení
Krabička, která dorazila nezapřela pověst povedeného designu, který tento sporttester provází. Téměr applovské balení skrývá velmi povedené hodinky, podstavec, Nike+ čip do boty a pár informací k nastavení.

Nike+ GPS Watch
Hodinky samotné jsou designově velmi povedené. Kombinace černé s jasně žlutozelenou působí velmi dynamicky a neurazí. Displej je černobílý, velký a přehledný. Pokud je přepnuta funkce klasických hodinek, jsou na displeji jen dvě řady číslic - hodiny a minuty. Datum a stav baterie je pak na pravé straně svisle.
Široký děrovaný pásek hodinek pak ve svém konci skrývá odklápěcí USB konektor. Na straně jsou tři tlačítka pro ovládání - nahoru, dolů, potvrzení. Nic víc potřebovat nebudete.

První použití
Pro první použití budete potřebovat připojit hodinky k počítači s nainstalovaným softwarem Nike+ Connect, který si stáhnete z Nike stránek. Ten se postará o aktualizaci firmware v hodinkách a je možné v něm udělat i další nastavení - profil uživatele (výška, váha, spojení s nikeplus.com atd.).
Zajímavé je, že například i jen čas si v hodinkách bez tohoto softwaru nenastavíte. Ale jde o drobnou utilitku, která je příjemná na ovládání a hrabat se v ní budete vlastně jen jednou, poprvé. Potom už bude pouze sloužit pro upload časů na server.

Vybíháme
Pro základním nastavení budete mít určitě chuť co nejdříve nové hodinky vyzkoušet. Vše je snadné a není nic moc, co zkazit. Podržením žlutého tlačítka se aktivuje start běhu a začnou se synchronizovat senzory. Hodinky kombinují informace jak z čipu v botě, tak GPS, takže je třeba aby se inciovaly oba. Samozřejmě můžete jeden vypnout (např. pokud běžíte v jiných botách, bosi atd.) a používat jen jeden.
Jakmile dojde ke spojení hodinek s botami a GPS satelitem, můžete svůj běh odstartovat.

Běžíme
Displej při běhu si můžete nastavit, podle toho, co je pro vás důležité (čas, vzdálenost, tep...), případně mezi těmito údaji rotovat pomocí tlačítek. Rozdíl je jen v tom, který údaj je větším písmem - jako hlavní, a který upozaděn (ale také v pohodě čitelný).
Nike+ GPS Sportswatch umožňují také dělení na kola. Můžete si buď nastavit automatické dělění (a zvukové upozorňování) po konkrétní vzdálenosti (km), nebo si sami definovat např. kola. To provedete jednoduchým klepnutím na displej. Na něm se zobrazí číslo kola a začně se počítat čas pro toto kolo. Následně toto dělení uvidíte i v Nike+ aplikaci na webu a budete si moci vyhodnotit stejné úseky, nezávisle na tom, jak jsou dlouhé.
Po doběhnutí opět podržíte žluté tlačítko a displej vám běh ukončí. Pokud jste dosáhli v nějakém aspektu nejlepšího výsledku (nejrychlejí 1km, 5km, 10km, nejdelší běh atd.), jste pochváleni hodinkami hned po doběhu.
Zobrazit si také můžete základní údaje o běhu - délku, čas, rychlost a časy na jednotlivá kola. Toto najdete také kdykoliv zpětně v hodinkách a nemusíte tak třeba na web, pokud se chcete podívat, jak jste zaběhli před týdnem.

Synchonizujeme
Hned jak se vrátíte domu můžete hodinky připojit k počítači a Nike+ Connect software se postará o přenesení dat na server a váš Nike+ profil.  To trvá pár sekund a jste přeneseni na stránky nikeplus.nike.com, kde si můžete detaily běhu prohlédnout.
Není také nutné synchronizovat hned po každém běhu, hodinky by měly udržet minimálně 15 posledních běhů. To se hodí například na dovolenou, kdy se nemusíte bát, že o naběhané kilometry do svého profilu přijdete.



Mouchy
Před výběrem Nike+ Sportswatch GPS jsem pročetl mnoho diskusí, popisujících problémy. Ať už s instalací software, uploadem dat, ztrácejících se běhů, nebo nepřesností GPS. Žádný z nich jsem naštěstí neregistroval a měření mých běhů jsou přesná (i podle mapy) a synchronizace probíhá spolehlivě.
Pokud bych se měl na pár detailů, které by se daly vylepšit zaměřit, tak je to hlavně doba nabíhání GPS před během. Korektní spojení se satelity zabere i pár minut a ještě poté se doporučuje cca minutu vyčkat na korektní určení pozice.
Já to vyřešil tak, že pře během, než se obleču, položím hodinky na okno a nechám GPS synchronizovat. Pak je prostě vezmu, sice uvnitř domu ztratím signál, ale hned jak dojdu před dům, je signál rychle zpět a nejsou žádné odchylky v měření.
Druhý drobný problém je citlivost na 'klepnutí'. Často musím do hodinek ťuknout několikrát, aby se nové kolo začínalo počítat. Ale naštěstí je to i zvukově uvozeno, takže se to nedá splést.


Spokojený běžec
Nike+ Sportswatch GPS nebudou asi úplně ideální pro vrcholové běžce, jelikož neposkytují úplně kompletní výčet všech informací o běhu (mimochodem lze k nim připojit pouze jeden hrudní tepový pás), ale pro začátečníky a rekreační běžce je to myslím ideální hračka a ideální motivační nástroj.
Já osobně jsem po cca 20 bězích naprosto spokojen. Běhal jsem jak s Nike+ botami, tak bos po pláži jen s GPS a všechna měření byla korektní a správná.
Nike+ považuji za jednu z nejlepších motivačních služeb pro běhání a s GPS Sportwatch to je ještě o stupínek lepší.





2011/05/07

Hospodářské noviny a Computer na iPadu - pár poznámek z letošní IAC

Abych parafrázoval klasika: "Účastnil jsem se před několika dny odborné konference na téma internetové reklamy, seděl jsem tak vzadu a udělal si čárku, pokaždé, když se ozvalo iPad...".

A nemůžu pokračovat : "...ani jednou, přátelé", protože iPad a digitální distribuce obsahu do mobilních zařízení byla rozhodně na pořadu. Tři samostatné přednášky na toto téma to dokazují. Je holým faktem, že v ČR se publikování pro platformu iPadu, resp. tabletů obecně věnují spíše pouze nadšenci a celá tato činnost je prozatím pouze spíše koníčkem. Proto byly také zajímavé informace od tří subjektů, které na našem malém trhu pro tuto platformu již publikují: Hospodářské noviny - economia , Computer - Mladá Fronta (dříve CPress) a ČTK. ČTK označila iPad resp. iPhone pouze za jeden z kanálů jak vydělat a technicky přednáška zajímavá nebyla. Podržím se tedy subjektivních postřehů z prvních dvou:

Economia - Hospodářské noviny na iPadu - neradi a špatně

Už úvod přednášky od Andrey Tomšů z Economie byl předznamenáním kompletního přístupu tohoto nakladatelství k problematice. Po vysvětlení, co iPad je byl prohlášen za zařízení pro zábavu, nikoliv čtení (což bylo v rozporu s výrazně serióznější přednáškou Jeffa Hyamse, podloženou daty).
Následně bylo vysvětleno, že Hospodářské noviny neměly na výběr, jestli na iPad ano či ne, ale vzhledem k nadšení Zdeňka Bakaly pro Apple produkty, to byla povinnost. A byla silně cítit nelibost tohoto rozhodnutí a nechuť něco takového tvořit. Ostatně na výsledku je přesně tento přístup silně viditelný.
Přednášející si co chvíli vyvracela vlastní argumenty jako například žehrání na nákladnou nutnost převodu videa do H.264 za chvíli eliminovala tvrzením, že hlavní video obsah - inzerci - dostávají od společností, které inzerují v TV, takže dodání v MPEG4 a HD není problém...
Každopádně zazněla i zajímavá čísla. Tvorba aplikace HN pro iPad stála kolem půl milionu korun, trvala 5 měsíců a aktuálně pracuje automaticky.
To znamená, že zdrojem obsahu jsou zlomené tištěné noviny, které následně další software znovu rozdělí do jednotivých částí a automaticky vygeneruje to, co mohou odvážní na svých iPadech vidět.
Také čísla, týkající se stahování byla trochu zavádějící. Po prohlášení, že aplikaci HN si stáhlo 10% všech vlastníků iPadů v ČR (předpokládá se 40.000 přístrojů), se ukázalo, že pravidelně si obsah stahuje pouze 200 lidí, což občas vyskočí k 900.
Ohledně monetizace zazněl také jeden zajímavý fakt - kompletní "ziskovost" tohoto projektu pramení ze spolupráce s Reiffeisen bankou, která umístění svých reklam dosahuje "zázračných" 17% CTR. To jim stačí a nezkoumají důvody proklikávání a tak HN budou v této formě pokračovat. Navíc chystají velmi brzy další tituly, jako jsou Marketing a Media a Respekt. A bohužel pravděpodobně stejně tristní formou jako HN.

Obecně lze říci, že HN jsou u nás ukázkou toho, jak by se k iPad verzi novin přistupovat nemělo a z celé prezentace čišel odpor k této povinnosti a škodolibá radost z toho, že se to nedaří a ukáže se, že tento směr byl špatný.


Computer - naděje umírá poslední, ale snad to nějak dopadne...

Další představení pro iPad tvořeného média byla přednáška Michala Politzera, který prezentoval časopis Computer (potažmo ForMen a FOOD).
Zde bylo rozhodně znát větší nadšení pro věc, ale na druhou stranu se prezentovalo hlavně z hlediska marketingového, nikoliv technického.
Zajímavé bylo, že hlavním důvodem proč publikovat takto na iPadu je ochrana proti kopírování. Computer již tři roky vychází ve formě PDF a redakce evidentně trpí tím, že jakmile jej v PDF vydá, objeví se na warezu. Přesto jsou s počtem předplatitelů této verze spokojeni. Každopádně se iPad verze v podání Adobe Digital Editions stala hlavním zájmem digitální distribuce.

Obecně lze z přednášky vypíchnout to, že Mladé Frontě přijde interaktivita, kterou ve svých časopisech nyní předvádějí, dostatečná a jsou s ní spokojení. Rádi by používali více HTML5, ale nemají žádné slušné programátory.

Zajímavou částí byly informace o vzniku časopisu pro iPad. Po výrobě tištěného čísla a odeslání do tiskárny teprve začíná převod pro iPad. Každý z článků se v InDesignu přelomí na 1024x768 a doplní se "interaktivita". Následně jde časopis teprve na schválení a následně je skrze Adobe Digital Editions ke stažení uživatelům.
V MF jsou velmi překvapeni tím, že schvalovací proces je nutný pro každé číslo časopisu a někdy trvá déle než dva dny. Ovšem to, že do tiskárny také posílají s předstihem neřeší a že by elektronickou verzi začali dělat dřív, než po skončení tištěné je také nenapadlo.
Nadávky na schvalovací proces Apple zazněly několikrát, ale vždy ve smyslu - oni zlí nám brzdí náš úžasný produkt, ale nejsme ochotni jej dát ke schválení s předstihem - chceme, aby byl okamžitě ke stažení.

Ohledně financí lze říci, že se tyto časopisy Mladé Frontě z kupování přes AppStore nezaplatí a aktuálně jim "být na nule" pomáhá inzerce (kterou pravděpodobně bundlují s tištěným magazínem).

Jedinou zajímavou věcí bylo, že se přiznali, že do aktuálních čísel svých časopisů přidali kód, který sleduje, jestli je iPad, na kterém jejich časopis čtete, připojen online a toto odesílá zpět. Nakolik je to etické a nakolik to spadá do nedovoleného sběru osobních informací si musí každý srovnat sám.


Tolik mé postřehy k malým hráčům na poli iPad magazínů. Že se aktuálně doba mění a všichni velcí hráči přistupují na InApp Subscription nakupování znamená, že i české subjekty na tomto poli budou muset svou nabídku upravit. Jak se teprve uvidí.

2011/04/02

Originální pouzdra a obaly pro iPad III - Smart Cover

Po zmínce obalů třetích stran jako TweveSouth BookBook a Pad&Quill Case není možné vynechat přímo Apple "obal" Smart Cover, který se objevil spolu s novým iPadem.

Apple vyrábí tento obal ze dvou materiálů a v mnoha barvách. To je posun od posledního obalu na iPad, který byť s několika originálními nápady byl výhradně černý a v mnoha ohledech se nepovedl. Každý kdo jej chvíli na první generaci iPadu používal mi dá za pravdu. Apple se poučil a tak Smart Cover přichází s několika velmi originálními řešeními, které používání iPadu spíše zpříjemní.

Magnet kam se podíváš
Základním principem obalu je zakrývání pouze přední části iPadu. Plocha obalu je na straně vybavena magnetickou lištou, která přesně pasuje na hranu nového iPadu, uvnitř kterého jsou drobné magnety, zajišťující přesné chycení obalu. Celé to funguje tak, že pokud kraj obalu přiblížíte k levé hraně iPadu, obal se sám "přicvakne" a sedí. Pomocí magnetů opačné polarity uvnitř iPadu je zajištěno, že se hrana chytne přesně a nemusí tak řešit nějaké rovnání.

Druhým efektem umístění magnetů do obalu je schopnost probudit iPad pouhým otevřením obalu. Není už potřeba žádné "slide to open" a musím říct, že jde o velmi šikovnou věc.

Samozřejmě, že pouhým zatažením správným směrem lze obal i snadno od iPadu odejmout. To by mohlo evokovat, že magnet na spoji není moc pevný. Je. Dokonce tak, že můžete iPad s obalem bez obav přichytit na ledničku a magnetický spoj iPad v pohodě udrží.



Materiál
Obal samotný je vyroben z velmi lehkého materiálu, takže téměř nic neváží a nezatěžuje tak iPad. Horní, barevná, strana je vyrobena buď z polyuretanu nebo kůže. Pastelové barvy patří umělému materiálu a tmavší kůži. Rozhodnutí je na každém. Obaly se právě dle materiálu liší cenou. Umělé jsou po $40, kožené za $70.
Je jasné, že Apple má na této dost vysoké ceně velké marže, ale na druhou stranu je třeba uznat, že se i tak tato "investice" vyplatí a obal je velmi užitečný při denním používání.
Jeden z vtipů říká, že Apple vydělá na obalech pro iPady více, než všichni ostatní výrobci tabletů na samotných přístrojích. Když se zamyslíte nad tím, jak je apple vertikální společností, může to být klidně pravda.
Druhá, vnitřní, strana obalu je vytvořena z čistícího materiálu, takže upatlaná obrazovka iPadu se posunem dá velmi lehce očistit.

Rozdělení a skládání
Obal je rozdělen na čtyři nestejně velké bloky, mezi, kterými jsou "ohýbací" prolisy. Samozřejmě to není náhoda a účelem je snadné skládání obalu. Ten totiž můžete "srolovat" do tvaru trojúhelníku a použít pro podložení iPadu jak na plocho, tak na stojato. Šikovné je to i pro držení jednou rukou, kdy vám srolovaný obal pod levým krajem dává základu, za kterou můžete iPad snadno přidržovat a používat jednu ruku pro ovládání.
Zmíněné prolisy jsou samozřejmě i na vnitřní straně, což má jeden nepříjemný efekt. Části, které na displeji iPadu leží přímo jej opravdu čistí. Ale mezi nimi mohou zůstat nevyčištěné svislé umatlané čáry. Na sluníčku je to občas překvapení. Ale samozejmě existuje řešení. Pohybem části obalu po skle iPadu se dá celá plocha snadno přečistit a všechno je zas v pořádku.



Denní používání a zkušenosti
Smart Cover jsem si pořídil den po novém iPadu a musím říct, že jsem velmi spokojený. Možná vás napadne, že nevýhodou je zakrývání pouze přední strany a zadní hliníkový kryt je tak vystaven nebezpečí. Je to tak, ovšem uvědomme si, že jde o kov, nikoliv nabarvený plast jako u jiných značek.

Také nejsem příznivcem balení všemožných zařízení do nehezkýh plastových obalů. Pro první iPad jsem dlouho hledal obal, ze kterého ho budu moci vyjmout a používat bez něj. Protože pokud na něco tak příjemného do ruky, vyváženého a lehkého navléknete neoprénový obal, nalepíte fólie, naprosto zabijete ten dobrý pocit.
Takže obal, který zakrývá displej, čistí jej a je vlastně přenosným stojánkem, mi naprosto vyhovuje. Když chci s iPadem pracovat, prostě jej oddělím a čtu si.

Hlavní přínos tohot obalu opět spatřuji v tom, že ukázal ostatním výrobcům cestu. Takže se brzo dočkáme napodobenin, které dokážou využít umístěné magnety a vnesou svou vlastní originalitu.

Dokonce by se chtělo říct, že Smart Cover přináší více inovace, než druhá verze iPadu samotná. to se počítám v čase změní, až vzniknou správné aplikace, které výkon iPadu2 využijí naplno.
Přesto můžu říct, že jde o téměř povinné vybavení iPadu.


2011/03/27

Kdo je Danbo?

Danbo, zkrácené jméno Danboard je postava z 28. epizody japonské Manga série Yotsuba&!. Nebo spíše je to "kostým" robota z krabic. Pravděpodobně není divu, že to jméno slyšíte poprvé.

Pokud by vás zajímal onen manga sešit, můžete si jej prohlédnout zde, je celkem výmluvný.

A proč se o Danba zajímat? Nevím, pár dní jsem měl na iPhonu povedný obrázek a začal jsem s zajímat, kde se ona krabicová postavička vzala. Původ už známe. Důležité je, že  společnost Revoltech v roce 2007 začala vyrábět tyto postavičky. Hned se po nic zaprášilo a letos by se teoreticky na trh měly vrátit.

Existuje několiv verzí. Originální Danbo je z nepomalovaných hnědých krabic. Další verze však už byla z krabic japonského Amazonu a pak se postavička dočkala ještě dvou zmenšenin - z cca 13cm se "scvrkl" na 7 cm.


A čím je postavička výjimečná, že stojí za to se o ni zmínit? Jednotlivé "krabicové" končetiny jsou spojeny všesměrovými klouby, které dovolují Danba naaranžovat do nejrůznějších póz. A pak třeba vyfotit. Takže až po dnešku potkáte smutného krabicového človíčka někde na internetu jak na něj prší nebo vesele poskakuje v trávě budete vědět.
Na fotkách okolo se můžete přesvědčit, že jsou to fotky opravdu povedené a mají svoji náladu.

Pokud si vám Danbo líbí, asi se ptáte, kde by se dal koupit. To bude trochu problém. Jak jsem zmínil Revoltech první várku vyrobil už v letech 2007-2008. Loni se dal koupit na bazaarlee.co.uk, ale samozřejmě už je vyprodaný. Takže poslední šancí je eBay. Tam se naštěstí dají průběžně najít všechny verze.


Samozřejmě existuje ještě papercraft možnost - vystřihnout si postavičku z papíru a slepit.


Takže pár slíbených povedených fotek Danba na cestách:






Danbo-Fans na deviantart

Další info také na www.danboardfigure.com

2011/03/06

Originální pouzdra a obaly pro iPad II - TwelveSouth BookBook

Dneska se vracím k načatému tématu originálních obalů pro iPad. Dneska trochu ještě trochu více stylověji s výrobkem od známého výrobce i-příslušenství TwelveSouth.
Dnes budu psát výhradně ze svých zkušeností, jelikož jsem se právě designem tohoto obalu nechal zlákat a jeden vlastním a používám.


BookBook
$69.99, TwelveSouth


Jak již bylo řečeno, TwelveSouth je výrobce, který se zabývá originálním příslušenstvím pouze pro Apple. Nejde nezmínit jejich slogan: "We're Not Just Mac Friendly, We're Mac only". iPad tedy nemohl zůstat stranou jejich úsilí.
BookBook je originální obal, napodobující kožený obal knihy. Zpracování je velmi kvalitní a držet iPad takto v ruce je rozhodně příjemné.
Zastavit se musím u zpracování. Celý obal je opravdu z kůže, kterou najdete na některých starých knihách. Do ní jsou vyraženy drobné ozdobné prvky a hlavním "dílem" je hřbet. Ten by se nemusel stydět za svou účast v jakékoliv hradní či zámecké knihovně.
Existují dvě verze - černá a červená. Liší se jak hřbetem, tak povrchem velkých ploch obalu. Osobně preferuji verzi černou, která je blíže "kožené" podobě knihy. Červená se pak blíží spíše pevným papírovým deskám. Ale ostudu rozhodně také neudělá.


Uchycení


Jak už okolní obrázky a očekávání napovídají, iPad se uchytí do obalu pomocí dvou spodních poutek a horní část je pak přichycená gumičkou. Právě horní gumička trochu shazuje jinak velmi "luxusní" vzhled.
Vzhledem k celkem velké tuhosti spodních poutek drží iPad v obale stabilně. Vnitřní strany jsou potaženy semišovou látkou tmavé barvy, takže jak zadní, tak přední strana po zavření jsou v bezpečí.
Potom, co iPad do obalu uchytíte jej můžete zajistit ještě zipem kolem celého obalu. Ten je vyroben a hlavně zapojen do celku velmi kvalitně. V celém designu tak zapnutý zip působí jako stránky a jednotlivé jezdce (jsou dva) mají úchytky podobné záložce. Po zapnutí obalu je tak vizáž staré knihy téměř dokonalá.

Používání

U tohoto typu obalu se přepokládá, že půjde o stabilní uchycení iPadu a tento obal není určen pouze na přenášení. iPad opravdu v obalu drží velmi pevně a například čtení tímto způsobem je velmi stylové.
Obal by měl mít i možnost otočit jej "naruby" a používat tak jako stojánek. Osobně si to nedokážu moc představit. Už při drobném "vykloubení" desek nad 180 stupňů je vám obalu líto, jelikož začne jeho pevná vazba sténat.
Hřbet toto používání nemůže dlouho vydržet a tento způsob postavení je velmi nouzový. Sice vnitřní obal obsahuje šňůrku, která dovoluje desky v této poloze udržet, ale jde opravdu o neočekávané používání.
Všechny části, spoje, zipy a švy jsou na první pohled i na delší používání velmi kvalitní a solidní. Nebál bych se tedy jejich opotřebení při pravedelném používání.

Výhody a nevýhody

Výhody tohoto obalu jsou nasnadě. Je hlavně stylový. Lepší přiblížení formě knihy pro svůj iPad nenajdete. Je pravěpodobné, že pokud vytáhnete takovouto starou knihu v kůži a uvnitř odhalíte poslední výkřik techniky, vzbudíte obdiv a zájem.
Na druhou stranu je třeba říct, že obal je příjemný do ruky, nijak se nepřevažuje a je příjemné v něm na iPadu číst.

Mezi nevýhody bych po dlouhodobějším používání uvedl způsob uchycení. Spodní poutka jsou velmi pevná, takže iPad tlačí do zadní stěny. Pokud pak přidáte horní gumičku, docílíte sice uchycení tak, že je iPad "uvnitř" knihy, ale kvůli "vypouklému" zadnímu krytu první generace iPadu docílíte boule vzadu. Takže pokud tak máte iPad uchycený, máte neustále pocit, že obal trochu "trpí" tím, že v něm nejsou uchycena rovná záda iPadu. Po zapnutí tak vypouklý iPad trochu obal deformuje.

Zhodnocení
BookBook od TwelveSouth je velmi originální a velmi příjemný obal pro iPad. Jde o stylovou záležitost, ale velmi dobře plní i svůj účel. Váš iPad tak bude dobře ochráněný a hlavně na čtení je tento obal skvělý.
Cena je trochu vyšší, ale pokud ji porovnáte s ostatními obaly stejné třídy, zjistíte, že za necelých 70 dolarů dostáváte kvalitní obal, který z iPadu jen tak nesundáte.
Osobně můžu konkrétně tento obal doporučit, idkyž má i drobné nevýhody.


I pro iPad2?
Jako hlavní nevýhodu tohoto obalu jsem uvedl pevnost uchycení a tlak vypouklých zad první generace iPadu na zadní stěnu. Tato výtka padá s novým modelem iPadu. Pokud totiž odečtete třetinu hloubky přístroje, dostanete se na úplně ideální náplň tohoto obalu.
Tedy TwelveSouth BookBook je úplně ideální hlavně pro iPad2.