Nike Run Prague 2011 - dojmy 15:54

Nejdřív se musím přiznat, že jedním z elementů, které mě k běhání dostaly, byla i značka Nike se svým Nike+ programem. A tak, když jsem začal vídat reklamy na podzimní Nike Run Prague, zamýšlel jsem se, zda bych na to tou dobou už mohl mít.

Nakonec jsem si to stanovil jako tréninkový cíl a hned bylo o důvod víc běhat a snažit se. 10 km se z počátku zdálo velmi daleko a jako pro neběžce byly úvahy o nějakém závodě trochu mimo realitu. Ale postupně jsem něco málo uběhl, výrazně více toho o běhání přečetl a 10km běh na jeden zátah také zvládl. Takže bylo rozhodnuto a já se koncem července na Nike Run Prague přihlásil.
V přeplněném zářiovém běžeckém programu to byl přesně ten typ "závodu", který jsem potřeboval - pro začátečníky, bez nějakého výrazného důrazu na výsledky. Takže tu byla šance, že nedoběhnu poslední a centrum Prahy slibovalo velký zážitek.

Týden před
Týden před startem se začala vyzvedávat startovní trička, na které si každý závodník mohl v pár znacích nechat napsat motto. To mi přišlo jako velmi dobrý nápad a zabavné to bylo ve dvou fázích - před startem ve Žlutých Lázních, když se tam všichni pohybovali už ve startovních tričkách a "četli" se navzájem a následně ještě při prohlížení kvanta oficiálních fotek.
Druhým oficiálním předmětem byl měřící čip, který bylo záhodno zašněrovat do tkaniček.

Den startu
Startovalo se v sobotu 3.9. ve 14 hodin ze silnice před Žlutými Lázněmi. Tam od rána probíhal jakýsi zábavný program.
Vydal jsem se po dvanácté tímto směrem a bylo vemi zábavné sledovat, jak lidí ať už přímo se startovními  tričky na sobě, nebo jen s Nike taškou přibývalo až do přeplněných tramvají. Ty dovážely tisíce běžců postupně ke startovní rovince. Dokonce v době, kdy jsme už stáli na startu stále přijížděly tramvaje plné běžců.
V lázních samotných bylo pak veškeré potřebné zázemí a relativně dostatečná plocha pro rozptýlení všech těch tisíců běžců a doprovodu. Šatny a úschovna fungovaly spolehlivě a nakonec i o záchody nebyla nouze (pokud se člověk podíval na plánek správně a nevrhnul se do první fronty, kterou našel...).
Na pódiu se asi pokoušeli o nějaký program, či instrukce k běhu, ale bylo hodně málo míst, kde bylo řeč slyšet a ještě méně těch, kde jí bylo rozumnět. Na druhou stranu tuc-tuc songy se přeslechnout nedaly.

Start
Před druhou hodinou se oněch cca 5500 běžců, kteří se na start dostavili z 6600 registrovaných, přesunulo na silnici před Žluté lázně a vyčkávalo. V tu chvíli asi už všem došlo, že dnešní počasí není úplně ideální a sluníčko opravdu hodně pere. Přesto vládla spíše dobrá nálada a mírně napětí před startem.
Rozhodně jsem něměl ambice překážet rychlým běžcům a tak jsem se vmísil někam do druhé poloviny startovního pole, kolem 250 metrů od startu samotného.
To, že bylo odstartováno jsme se dozvěděli až podle pomalu se pohybujícího davu. První cca kilometr to bylo opravdu velmi pomalé vyklusávání a vyčkávání až se dav trochu rozptýlí. Na druhou stranu to bylo velmi dobré, protože člověk ani neměl možnost přepálit start a vyčerpat se na začátku.

První polovina

Jak se postupně dav rozptyloval, bylo možné nalézt vlastní tempo a cesta po nábřeží ubíhala docela příjemně. Při první příležitosti jsme byli přesměrováni na náplavku a tak jsme měli krásný výhled na Vltavu, Pražský hrad a hlavně dlouhý dav bílých triček před námi.
Z předchozí prohlídky trati na mapách jsem věděl, že před Karlovým mostem to bude kolem tří kilometrů a tam mě může čekat krize (ze zkušenosti). Naštěstí přesně tam jsme se konečně dostali trochu do stínu a zároveň do centra města. Takže nepřipadalo v úvahu nějak zvolňovat.
Proběhnout si Staroměstské náměstí a Celetnou je opravdu zajímavý zážitek. Tady už ale první začali přecházet do chůze a bylo v úzkém koridoru dost náročné se jim vyhýbat. Hlavně proto, že je nenapadlo odběhnout ke straně, ale klidně se zastavili uprostřed.
Na takovém závodě jsem byl poprvé a tak jsem byl docela zvědavý, zda povzbuzující dav kolem opravdu dokáže z člověk dostat to nejlepší. Bohužel toto se netýkalo aktuálního publika. Turisté z velké části znudění, že jim někdo brání v cestě za orlojem a češi tak maximálně pozorující. Až na úplné výjimky pozbuzoval pouze najatý personál a to ve velmi kolísavé formě. Výjimkou byly dvě slečny ve Vodičkově ulici, které to myslely vážně.

Občerstvení
Občerstvení - "nápoje a ovoce", jak sliboval pořadatel se mělo vyskytovat na pátém kilometru. Nakonec asi o půl kilometru dále bylo po straně několik stolků. Bohužel jsem se nevešel do prvního bloku závodníků, který přibíhal k nalitým kelímkům. Když jsem se k této "občerstvovací stanici" dostal já, byl tam pouze dav závodníků, strkající se o kelímky. Principem totiž bylo vystát si frontu na kelímek a následně pokračovat k cca čtyřem lidem, kteří do nic z hadic točili vodu. Hadice měly minimální tlak, takže se tu opravu tvořily davy naštvaných, zchvácených lidí.
Přestože jsem neběžel na čas, tak jsem to po pěti minutách tlačenice vzdal a běžel bez vody dál. Příjemné to nebylo, ale věděl jsem, že jsem 10km bez pití už bez problémů uběhl a snad to dám i dnes. Samozřejmě jsem pořadatelům spílal celou cestu do cíle, protože horko bylo opravdu pekelné.


Druhá polovina
Nepříjemným faux paus s vodou se dá závod rozdělit na polovinu. Z Příkopů se běžilo přes Václavské náměstí, Vodičkovou a Lazarskou zpět na nábřeží, kde se trať napojila zpět na původní, jen v protisměru.
Tady už začalo jít do tuhého a tempo zpomalovat. Vrátili jsme se totiž zpět na sluníčko a kostky.
Kolem tratě se začali objevovat první "padlí". V tomto vedru nebylo moc čemu se divit. Bohužel záchranáři nebyli téměr vidět a často se stávalo, že běžce "zahraňovali" náhodní diváci.
Tady už jsem párkrát přešel do chůze, protože mi bylo jasné, že naplno se tento závod v těchto podmínkách opravdu zaběhnout nedá (v mé kondici). Také hrozně sváděli ostatní okolo, kteří do chůze přecházeli. Myslím, že kdyby všichni běželi, nedovolím si polevit ani já.

Cíl
Za chvíli (která trvala věčnost :) se přiblížil poslední kilometr a pak cíl. Tam čekalo další nemilé překvapení - žádná voda. Původně bylo kus od cíle nainstalováno pár "korýtek" s vodou, ale ta buď netekla, nebo u nich byla obrovská fronta.
Druhou možností byl stan záchranářů u šaten, kde překvapeně rozdávali vodu všem závodníkům. Ale znamenalo to vystát si opět dlouhou frontu na přímém sluníčku.
Další možností pak byly místní restaurace a výčepy, což ovšem nepovažuji za úplně ideální formu organizátorem slibované vody v cíli.

Dojmy
Vzhledem k tomu, že to byl můj první takovýto závod a šel jsem si ho spíš užít, než závodit, tak bych svoje tempo odhadl tak na 70%. Znamenalo to, že se mi nepovedlo se dostat pod hodinu, ale vzhledem k podmínkám, mi to ani nevadí.
Důlěžité je pro mě, že jsem to dal, že to bylo z velké části příjemné vyvrcholení mých běžeckých příprav a že jsem si to užil.
Problémy s vodou jsou nepříjemné a nakonec mě mrzí, že tahle nálepka ulpí na závodě mnohem víc, než to, že všechno ostatní fungovalo spolehlivě. Na druhou stranu si pořadatel závod už od počátku stavěl jako amatérský a pro začínající a tak mohl očekávat, že ne každý takový ví, jak v 30°C bez vody po 8 kilometrech bude jeho tělo reagovat.

Nakonec, s mírným odstupem hodnotím Nike Run Prague 2011 jako běh, na kterém jsem rád, že jsem byl a pokud se bude za rok opakovat, nebudu chybět.

PS: ještě jedno neveselé video: